Termín “první puberta” se vztahuje k období, které předchází pubertě, a označuje fázi vývoje dětí mezi 8 a 12 lety. Toto období se někdy nazývá také jako “předpuberta” nebo “pubertální přechod”. V této fázi se začínají projevovat některé příznaky, které jsou typické pro pubertu, jako například změny v náladách, zvýšená citlivost, zájem o opačné pohlaví a změny v tělesném vývoji (např. růst výšky, první příznaky vývoje pohlavních orgánů).
Výchova synů a dcer je tak delikátní a neopakovatelnou záležitostí každé rodiny, že najít dvě mámy a dva táty, kteří by měli úplně shodné názory, jak na to, prostě nejde. Samozřejmě, že existuje spousta manuálů, které shrnují dosavadní osvědčené přístupy k dětem, ale na druhé straně se co chvíli vyrojí nové výchovné experimenty, o nichž vůbec nemůžeme říct dopředu, jaký dopad budou na děti mít.
Nejčastější rozepře v rodině, jejíž pevnou součástí jsou i děti, vyprovokují rozdílné názory otců a matek na jejich výchovu. Pokud chybí vůle se domluvit, jestliže partner nespolupracuje nebo dokonce sabotuje snažení toho druhého, doplatí na to nejenom atmosféra domácího krbu, ALE PŘEDEVŠÍM JEJICH POTOMCI!
Vstup do života každého dítěte ovlivňuje jeho intenzivní příprava a především nejbližší člověk, rodič, který se snaží být empatickým rádcem a pomocníkem. Nutné je soustředit se nejen na rozvíjení celkové motoriky, ale i podpořit rozvoj jemné motoriky, která má souvislost s nejjemnějšími a nejpřesnějšími pohyby těla. Pro přijatelný rozvoj souhrnu těchto dovedností dítěte je zapotřebí motivující prostředí, které poskytne co nejširší škálu podnětných pomůcek. Hračky, jako jsou například stavebnice, jsou ideální možností pro procvičení jemné motoriky a prostředkem k získání mnoha cenných poznatků.
Máte dvě děti, milujete je, ale přesto jste často nervózní a neudržíte se? Často na ně křičíte? Nevíte co s tím a trápí vás to? Tak hlavně nezoufejte, nejste v tom sami. Matky opředené výčitkami nejsou vůbec ojedinělé. Děti si moc přejí, velice je milují, ale přesto náročnost role neumí ustát.
Máma, táta, babička, dědeček – každý si umí v hlavě vybavit ty nejhorší scénáře různých situací, které mohou nastat. Jako rodiče jsme pořád ve střehu, nikdy si neodpočineme. Je jedno, zda je naše dítě malé nebo velké, pořád přemýšlíme, jestli je v pořádku.
Když přijde do rodiny potomek, pro celou rodinu je to velice radostná zpráva. Co když se ale dozvíte, že v děloze není ukryt pouze jeden potomek ale hned dva? Většina rodičů, kteří čekají své první potomky začne lehce podléhat panice. Jsou obavy z výchovy dvojčat oprávněné nebo je jejich výchova snadná? Lze se na vychovávání dvou potomků najednou připravit?
Ve všem jasno jsem měla, když jsem si při studiu techniky doplňovala studium o obor pedagogiky a psychologie. „Nechápu, proč rodiče s tou výchovou toho tolik nadělají“, usmívala jsem se shovívavě, vida bezradné rodiče, když jsem někde hlídala děti. Naštěstí jsem měla tolik rozumu, abych neudílela nevyžádané rady. Vše se změnilo náhle, při prvním dětském pláči, který zněl naším bytem. Bylo tu dítě, největší radost i starost, největší láska i trápení mého nového rodičovského světa a jednoduché nebylo nic…
S tím, že výchova je pro správný rozvoj dítěte a jeho budoucí zařazení do společnosti důležitá, by asi souhlasil každý rodič. Ale odpovědí na otázku, jak správně na to, je snad tolik, kolik je rodičů. Každý způsob výchovy má své výhody i nevýhody, a hlavně má jiný vliv na to, co si naše dítě s sebou ponese do života. Podívali jsme se na to, co nám o tomto tématu říkají odborné studie…
