Obsah článku
Tak to je ta tvoje výchova!
V případě, že tato věta často rezonuje vaším domovem, je něco špatně. A to něco nebude nic zanedbatelného. Je až s podivem, jak dva rozumní lidé vědí, že se musí domluvit, když jde o hospodaření s penězi, výběr nového auta nebo naplánování volného času, ale věnovat podrobnou rozpravu na téma VÝCHOVA NAŠICH DĚTÍ je ani nenapadne. Tak nějak si myslíme, že to zvládneme ruku v ruce, protože:
- z nás přece vyrostli inteligentní lidé, takže tomu rozumíme samo sebou;
- zažili jsme výchovu na vlastní kůži a přesně víme, co dělali naši špatně a nebudeme to opakovat;
- máme na výchovu stejný názor, třeba jak jsme se shodli, že z našeho dítěte nevyroste takový spratek, jakého jsme viděli minulý měsíc řádit v restauraci;
- jsem budoucí matka a vím, co je pro mé děti nejlepší, do toho nemá chlap co mluvit;
- výchovu nechám na ženě a zasáhnu jen v případě potřeby.
Vlastně to míníme oba dva dobře, ale na všeobecnost se ve výchově, bohužel, nehraje. Tady jde o konkrétní situace a zásady!
„Říkal jsem, že se na televizi večer dívat nebude. Jak to, že jsi mu to dovolila? Proč jsi jí dal lízátko, když jsem to zakázala? Počkej až přijde tatínek domů, ten si to s tebou vyřídí! Nebudeme o tom mamince nic říkat! To já rozhodovat nebudu, běž si za tátou!“
Poznáváte se? No, zřejmě to zatím u vás na titul RODIČ ROKU letos asi nevypadá. Spíše jde o prosazování svého pohledu a názoru na věc, snahu o pokoutní uplatnění rodičovského vlivu, strach před konfrontací a touhu mít svůj klid nebo útěk před zodpovědností. A to jsou všechno klíny, které ve vašem rodičovství způsobí různě velké trhliny, což celou výchovu více komplikuje, než usnadňuje.
Většina tátů a maminek má tu nejlepší snahu a pevnou vůli být skvělým rodičem. Myslí si, že je povede láska k potomkům, a vzájemná starost o jejich dobro překoná všechny možné problémy, které se objeví. Mylně předpokládají, že s partnerem jaksi automaticky budou vždy táhnout za jeden provaz a v okamžiku, kdy se objeví první nesoulad, se místo domluvy pustí do boje o uplatnění toho svého (pro ně jedině správného) způsobu výchovy, který jim právě rezonuje v hlavě. A tak, než by se řešilo stolování, spánek, disciplína, povinnosti a práva potomků, bagatelizují se vlastní chyby a vyčítá se zvýšená (pochopitelná) tolerance u toho z nich, kdo s nimi tráví více času, vytahují se starší prohřešky a namísto pevného tandemu rodičů, který je schopen zvládnout v pohodě i hordu prcků, se začnou po domově pohybovat dva nepřátelé, kteří jen čekají na příležitost, jak tomu druhému něco vyčíst.
Konflikt ve výchově je normální! Řešte ho ale vždy spolu, ne sobě natruc!
DOMLUVA je to, o co tu běží. Dokázat si sednout, rozebrat své názory a postoje k různým situacím, které dokážou spolehlivě vykřesat jiskru sporu mezi rodiči, přinese nejenom klid domova a sníží hladinu zbytečného stresu a napětí ve vzájemném vztahu, ale hlavně vám ušetří spoustu času, který můžete věnovat vašim dětem nebo sobě. Jestliže jste spojili svůj život s mužem či ženou, kteří vaši snahu o dohovor budou ignorovat, egoismus jim hledí z očí a jsou naprosto nepřístupní jiným názorům, máte všechny předpoklady přeměnit váš domov v bojiště nebo mrtvou zónu, kde budou vaše děti kličkovat každý den, aby nějak přežily. Pokud máte ale to štěstí, že váš partner je přístupný diskuzi, je napůl vyhráno.
Jak správně postupovat?
Svoji výchovnou strategii probírejte VŽDY BEZ PŘÍTOMNOSTI DĚTÍ, s chladnou hlavou, konkrétně a věcně!
Očekávejte řadu kompromisů a nebraňte se změnám!
A buďte hlavně připraveni na to, že i sebelepší úmluva může někdy ztroskotat.
Když k tomu přidáte velkou porci lásky, nemůžete dát do života svým dětem nic lepšího! Tak neváhejte a začněte ještě dnes!