Máma, táta, babička, dědeček – každý si umí v hlavě vybavit ty nejhorší scénáře různých situací, které mohou nastat. Jako rodiče jsme pořád ve střehu, nikdy si neodpočineme. Je jedno, zda je naše dítě malé nebo velké, pořád přemýšlíme, jestli je v pořádku. Dneska je doba plná zpráv o únosech a pedofilech, nebo o tom, jak se děti jen tak ztratily a nepřišly domů. Noční můra všech rodičů nám nedá spát a být v klidu.
Když mi můj syn, po prvním dni v první třídě řekl, že chce chodit do školy a ven sám, že už je velký, koukala jsem s otevřenou pusou a viděla všechny možné strašáky na každém rohu. Překvapil mě průpovídkou, že dá na sebe pozor a mám mu věřit. Po velkém sebezapření jsem mu, ze dne na den, tuto šanci dala.
Nejdříve je dobré zhodnotit a seznámit se s trasou: kudy vaše dítě chodí do školy, nebo kam si bude chodit hrát na hřiště. Promluvit si o tom, kde nesmí jít a jak se vám bude hlásit, a v kolik hodin se vrátí domů. Poučit ho, že si musí dávat pozor na cizí lidi a s nikým se nebavit, že se má vyhýbat osamělým místům, parkovištím. Naučit ho správně chodit přes přechod. Koupila jsem synovi obyčejný mobil, zařídila mu číslo jen na příjem hovorů a volala mu pro kontrolu.
Nebojte se dopředu, řešte problémy, ale až nastanou, nepřivolávejte nic zlé do vašich životů. Opatrnosti není však nikdy dost. Pokud jsou děti malé, je dobré, když se zdržují někde blízko domu nebo poblíž, občasná kontrola z okna neuškodí. Domluva je dobrá i s učiteli. Upozornila jsem tehdy třídní učitelku, že syn chodí do školy sám a pokud by nedorazil na vyučování, ať mě ihned škola kontaktuje. Je fajn, pokud máte dobré sousedské vztahy, tak si maminky na hřišti a kdekoli přiřadí vaše dítě ihned k vám.
Vše se dá zvládnout, a vždy je v tom i nějaké pozitivum. Dítě se naučí samostatnosti a rodič si aspoň trošku odpočine. Některé maminky pouští děti ven už v pěti letech. Je to opravdu jen na nás, kdy jim dáme tuto možnost, nebo jaká stanovíme pravidla.