Dříve či později se každý rodič bude muset vypořádat s tím, že ho jeho dítě zaskočí dotazem: Mami, tati, můžu jet s kamarády na chatu? Výraz „zaskočí“ je tu zcela na místě, neboť přiznejme si, kdyby bylo na nás na rodičích, možná i u dvacetiletého dítěte bychom ještě váhali, zda mu to dovolit! Všechno je ale spíš otázka důvěry, důvěry rodiče ve své dítě a nikoli otázka věku dítěte.
Jako rodiče vždycky máme jisté pochybnosti o kamarádech našich dětí. Totéž ale mohou cítit jejich rodiče vůči našim dětem. A tak by pravděpodobně měla otázka znít spíše takto:“Důvěřuji natolik své dceři/ svému synovi, že ji/jeho mohu pustit s kamarády na chatu?“ Odpověď na otázku už musíme vědět my rodiče sami.
Vlastní svědomí nám napovídá, že my v jejich letech už jsme měli za sebou leccos, ale svým dětem se s tím obvykle nesvěříme. A tak nám vlastně zbývá jen doufat, že se naše děti budou chovat dobře a v rámci určitých mantinelů a domů se vrátí možná jen se zbytkovou hladinou alkoholu v krvi a ne se závazkem na příštích 20 let!
To, co budou děti provádět na chatě, mohou dělat kdykoli a kdekoli, třeba i v parku za školou anebo na lyžáku, takže na chatě s kamarády pak už zdaleka nemusí jít jen o první nabyté zkušenosti, ale spíše o jejich prohlubování. Dnešní mladí začínají se vším dřív než my.
A tak raději nastavte určitá pravidla, ověřte si, zda je na chatě signál, poptejte se, s kým se dítě na chatu chystá, kdy má v plánu se vrátit a připravte si pro sebe opravdu vydatný program na dobu, kdy dítě bude pryč. Ať potom nemáte čas ani prostor přemýšlet nad tím, co se na zmíněné chatě všechno děje, nebo může dít. Jen vy sami přece nejlépe víte, jak jste svoje dítě vychovali!