Napište svou pohádku pro Kulíšky a jejich rodiče


{loadposition reklamni3}

Je obtížné říkat v neosobním prostředí něžná slovíčka podpory a lásky, když není možné dopřát slůvkům soukromí … Pro většinu z nás je obtížné před cizími zpívat, plakat, říkat nejniternější pocity a vyjadřovat lásku …

Rádi bychom se proto pokusili společně s Vámi všemi ulehčit rozpakům, překonat ostych a bariéru inkubátoru pomocí krátkých pohádek, povídek či říkadel a básniček pro předčasně narozené Kulíšky.

O významu hlasu rodičů, který dopřejete děťátku slýchat bezpochyby víte. Pohádky však působí konejšivě nejenom na duši naslouchajícího, ale i na bolavou duši čtoucího rodiče.

Rádi bychom novým rodičům pomohli na chvíli zapomenout a být děťátku posilou v přítomném okamžiku. Být s miminek alespoň na chvíli naprosto spjati bez plíživých myšlenek plných obav a strachu.

Pohádky budeme shromažďovat, část budeme uveřejňovat na internetu, část zkusíme převést do podoby jednotlivých tištěných pohádek, které budou k dispozici na JIP odděleních.

Formát pohádky bychom nejraději A5 až A4. Kdybyste se rádi podělili a potěšili nové rodiče, posílejte své návrhy a nápady na adresu

Celou výzvu  a blog s uveřejněnými pohádkami najdete zde:

Děkujeme blogerce Edith Holé, která místečko Pohádkám pro kulíšky připravila a ujala se ochotně jejich vkládání, psaní i editorské práci a také blogerce Labandě, která připravila pro Pohádky design blogu. Děkujeme

Pokud byste i Vy rádi přispěli svým nápadem, obraťte se prosím na Edith Holou, kontaktní e-mail je zde : eli.asek@tiscali.cz

První pohádku určenou do souboru Pohádky pro kulíšky, si můžete nyní přečíst:

PRVNÍ DUHOVÁ POHÁDKA

Byli nebyli dva chlapečkové. Jmenovali se Kuba a Matěj. Byli túze maličkatí, ale jim to vůbec nepřišlo. Dostali totiž do vínku jeden hormon, který jiné děti nemají. Hormon vnitřní radosti. A ještě něco. Každý den za nimi přicházel andělíček Barvička a něco jim vyprávěl nebo trpělivě odpovídal na jejich zvídavé otázky. Jindy zase jen tak seděl a všichni tři vypadali jakoby spolu ani nemluvili. Ale mluvili. Měli spolu tajnou řeč beze slov. Nikdo jí nerozuměl. Jenom oni tři.
Matýsek byl moc rád, že mají zrovna andělíčka Barvičku, protože miloval barvy. Kuba miloval jen jednu. Červenou. Barvička z toho byl doslova nadšený. Říkal dětem, že vždy je všechno v harmonii, i když to tak navenek nevypadá. Právě červenou barvou chtěl začít. „Děti, červená barva je totiž úplně ta nejdůležitější pro začátek. Je to barva, která je jako vaše maminka.“
„Jak to?“ volal Kubík. „Naše maminka přeci není červená“ a smál se.

Celou pohádku i kontakt najdete zde

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This is a Success Notification
Leverage agile frameworks to provider.
Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz