Nedávno Facebookem kolovala pěkná fotografie z ultrazvuku. K sobě otočená dvojčátka si povídala: „Co myslíš, existuje nějaký další život po narození? A myslíš, že existuje nějaká máma?“ A to druhé skepticky: „Nevím, copak jsi někdy nějakou viděl?“ Je sic zřejmé, že fotografie směřovala k náboženským skeptikům, nicméně ta úžasná otázka o životě po narození.
| {loadposition reklamni3} |
Vyjma totiž mnoha nových věcí, neboť život rodičů a maminek obzvláště se zcela změní, jednou z nich je, že se v matkách (a určitě i v mnoha otcích) spustí zvláštní šestý smysl. Spánek je poloviční, takový „tenký“, jakýkoliv šelest maminku hned probudí s obavami, zdali je s děťátkem vše v pořádku. Někdy jsou zejména v čase kojení, ale i pár měsíců později navzdory odstřihnuté pupeční šňůře oba se sebou stále natolik spojeni, že se dokáže matka probudit i zlomek vteřiny předtím, než dítě začne brečet.
Přes den se snaží být ve střehu, aby se mu nic nestalo, zejména když má takového „raráška“, který sotva umí chodit, už tančí na stole, dupe na komodě nebo poskakuje na vnitřním okenním parapetu. Některé děti si vzorně hrají v pokojíčku u připravených hraček, jiné zkoušejí obývací stěnu jako prolézačku na hřišti. Děti jsou různé.
Ale dobré maminky jsou všechny na chlup stejné – leč mají v těhotenství obavy, zdali to zvládnou, hned po porodu zapnou svůj mateřský radar, aby jejich dítě bylo v bezpečí.
A někdy je ten radar zapeklitě návykový! Tuhle jsem dopoledne běhala po doktorech, tak jsem svého synka dala k babičce, aby nemusel trpět ten vleklý čas v čekárnách. Po prohlídkách jsem přišla domů a pustila se do práce. Synka jsme měli s manželem vyzvednout v podvečer. Zatím byl byt až na mou maličkost prázdný. Ticho. Vyřizovala jsem e-maily, psala projekty a články, ale pořád jsme měla automaticky nastražené ucho. Jakmile cokoliv v domě šustlo, hned se sepnul radar, který ve vteřině roztřídil zvuky, zdali se právě tento netýká syna. Takový nesmysl! Přece tady není! Vykládejte to však maminám. Často totiž platí implikace: Když je v bytě ticho, s vysokou pravděpodobností ratolest spí.
Kamarádka mi řekla, že její radar s mozkem má jistý časový skluz: po šustnutí ještě nastartuje nohu k ložnici, vzápětí se však zastaví, aby jí myšlenka ostražitě klepla do čela, že je to „blbost“, protože dítě tam přece zrovna není.
{loadposition bannerovy}
U druhé kamarádky zrekonstruovali byt a holčička se přestěhovala do svého nového pokojíčku. Kamarádka měla nejprve před spaním strach usnout, zdali všechno uslyší, ale radar nezklamal. Jakýkoliv podivný šelest za zdí a už byla vzhůru.
V těchto chvílích si musí člověk uvědomit, jak obzvláště krutý musí být život pro maminky, které o své děti přijdou. Nejen ta bolest, věci a tváře druhých, které asociují s okamžiky týkajících se jejich dítěte. K nejsilnějším patří vlastní vzpomínky, ale také stále zapnutý vnitřní radar. Jakýkoliv šelest …ale… je naprosto zbytečné kvůli tomu vstávat.
matka a syn v přírodě, denním legální fotografie od www.pixmac.cz