| {loadposition reklamni3} |
Dneska jsem v pozici matky já a šílím nad tím, co se to děti učí za podivnosti. Nebo přinejmenším dané téma probírají v nevhodném ročníku. Chytali se za hlavy naši prarodiče, rodiče, my, budou šílet jistě i naši potomci. Vždy se najde nějaký šikula úředník, který vymyslí něco „úžasného“, aby se vyplnil čas ve škole, nehledě k tomu, že nejenže daný jev nemá v životě žádné využití, ale co je horší, některé děti může zcela zmást a ztěžka se pak mohou v budoucnu vyvarovat chyb u jevů, které jsou skutečně podstatné.
Příkladem budiž slabikotvorné dělení slov pomocí křížků, koleček a křížků v kolečkách, co mají děti na některých školách v prvním pololetí druhé třídy. Na mnohých školách se tato látka vůbec neprobírá.
Děti se učí, že křížek je souhláska, kolečko samohláska, křížek v kolečku slabikotvorná souhláska (tj. souhlásky „l, r“, které se vyskytují ve slabikách, v nichž není žádná samohláska). Potud to je zajímavé grafické hraní a věřím, že i mne by to bavilo. Vypadá to, jako že všichni legálně hrajeme při vyučovací piškvorky.
Jenže ouha. Pomocí těchto křížků a koleček nezaznamenáváte hlásky tak, jak se správně píší, ale jak je slyšíte. Například: slovo „měna“. Chtěli byste napsat xoxo. Ale správně je xxoxo, neboť ve slově slyšíte „n“. Nebo slovo trpěl (vzhledem k tomu, že mi editor neumožňuje napsat kolečko v křížku, budu tuto značku znamenat podtrženým x = x). Slovo trpěl se tedy zapíše xxxxox (tedy jako byste napsali trpjel).
{loadposition bannerovy}
Jsem z toho značně v rozpacích. Ale leč si myslím o tom, co chci, mám štěstí, že mé dítě to nijak nepoznamenalo a nezačalo do sešitu psát nesmysly typu: „mněsíc“ „svjetlo“ a podobně. Říkám si jen, jak toto učení zvládají jiné děti, kterým čeština nejde tak snadno, a hlavně jak to nesou jejich rodiče po psychické stránce.
Podle mého jedinou obranou je, aby dítě hodně četlo normální knížky a mělo možnost vidět, jak se slova správně píší.
Smutné na tom je, že když jsem googlovala po internetu, narazila jsem na stránku jedné základní školy, kde se paní učitelka zlobí, že děti ve čtvrté třídě toto učivo již zapomněly a v testu dělaly chyby, tudíž si to musí doma zopakovat.