Je zvláštní si nostalgicky připomenout, které sladkosti jsme znali jako malí. Anebo ty, které doteď vyhlížíme v naději, že se stane zázrak a vrátí se zpět na regály. To se asi nestane, ale přesto existuje místečko, které vám dá určitou naději, že svou oblíbenou sladkost ještě jednou ochutnáte. Bohužel u některých cukrovinek to vypadá tak, že nejsou k sehnání nikde, dokonce ani v inovované podobě.
Každý jsme měli rádi něco jiného. Mezi moje favority patřily preclíčky v čokoládě, které jsem si oblíbila, když mi bylo asi 12 let. Nejedná se o bůhvíjakou historickou sladkost, nicméně od roku 2002, kdy jsem o nich slyšela naposledy, uběhl už přecejen nějaký ten pátek. Možná mi je tehdy rodiče přestali kupovat anebo jsem měla jiné starosti, každopádně dnes již v nabídce obchodních řetězců nejsou. Jedná se snad o jediné slané preclíčky v mléčné čokoládě, které jsem kdy u nás viděla. Vyráběla je firma Nestlé pod názvem Flipz. Přestože už nejsou běžně k sehnání, ještě se dají zakoupit v Candy Store za směšně vysokou cenu. Nechápu, že jejich skvělá sladko-slaná chuť nebyla doceněna.
To samé platí o naprosto úchvatných bonbonech, kterým se říkalo Atlasky. Musím se přiznat, že tyhle bonbony jsem si oblíbila dávno před tím, než mi vůbec dorostly druhé zuby. Jedná se o tvrdé bonbonky, lesklé na povrchu, ve tvaru mašliček, motýlků, čtyřlístků a srdíček (?), které jsou po rozkousnutí plné výborné čokoládové náplně. V běžném sortimentu k dostání nejsou, stejně jako u preclíčků je třeba zajít do specializované prodejny, já jsem je našla v internetovém Tescu.
Atlasky nepatřily k jediným bonbonům, po kterých jsem se mohla utlouct. Kdepak, žádná příchuť na světe nesahá ani po obal výborným hořko-sladkým Bari mandlím. Vyráběly se s výraznou hořkostí na povrchu, což byl obyčejný kakaový neslazený prášek. Po rozkousnutí nebo vycucání první vrstvy bonbon skrýval velmi sladkou náplň uvnitř. To je to, o čem zpívá Apocalyptica v písni Bittersweet. Hořko-sladká chuť této kategorie není dnes ve výběru bonbonků k sehnání – a že je ten výběr velký. Opět musíte do specializované prodejny, což je vskutku škoda.
Oukej, můj další výběr není nic extra. Tuhle sušenku jsem jako malá neměla příliš v lásce, ale pokud ji měl někdo v ruce, musela jsem se překonat, vzít mu ji a celou ji nacpat do své malé pusy. Doteď jsem si jistá tím, že mi Duplo nechutná. Byla chuťově průměrně dobrá – nu vždy jsem měla pocit, že na jedničku to nebylo. Přesto se musím obdivovat její tradici a čokoládové náplni, jež mi po rozkousnutí zůstávala na jazyku společně s oříškem. Z dnešního pohledu byla Duplo sušenka mnohem lepší, než některé její nástupkyně. Nikdy mi nechutnala, ačkoli si k mým chuťovým pohárkům probojovala oříškovou cestu.
A které cukrovinky ulpěly na jazyku vám?