Víte, jaké to je, když se vrátíte domů a před domem jsou naházeny a rozbity vaše osobní věci. Když jsem to viděla, měla jsem neuvěřitelný vztek a zároveň strach, že na mě doma čeká banda chlapů, kteří chtějí peníze. Ale když jsem vešla dovnitř, viděla jsem pouze svého otce, který klečel v rohu, hlavu měl v rukou a vystrašeně začal řvát, že musíme utéct, že „jsou“ tady.
Nikdy jsem ho v takovém to stavu neviděla a vzhledem k tomu, že to byl můj milovaný tatínek. Ten, který se o mě postaral, i když mě vlastní matka odložila, tak jsem nemohla jinak, než jej poslechnout. Sebrala jsem posledních pár věcí, které nám tam zbyly, a s taťkou a malým bráškou jsme utekli k prarodičům. Samozřejmě, že první co mě napadalo, bylo nahlásit to na policii a také jsem to udělala. Policie vše prošetřila, ale vzhledem k tomu, že se nenašel žádný svědek, tak případ nemohl být vyřešený.
Nakoupili jsme si nové věci a zase jsme se vrátili do našeho milovaného domečku. Bráška ten byl nadšený, protože to zde miloval. Ale byla to pouze taková dovolená, protože přišel den, kdy náš tatínek uprostřed dne odjel autobusem pryč. Když jsem přišla domů ze školy a zjistila jsem, že můj malý bráška je doma sám, zase mě popadla hrůza. Hned jsem vytočila tátovo číslo a tatínek mi řekl, že „ u nás někdo byl a chtěl mi ublížit, musel jsem mu utéct.“ Opět jsem se pokoušela obrátit na policii, ale opět bez výsledku. Avšak každý večer jsem na to myslela a něco mi nesedělo – to, že můj tatínek, který byl stoprocentní otec. Vždy se o nás příkladně staral a vždy jsme byli my na prvním místě. Tento milující muž nechal mého malého brášku doma samého, přestože tam byl nebezpečný člověk.
Když se stalo ještě pár méně významných, ale podobných situací, napsala jsem na jednu internetovou stránku, kde jsem se svým problémem svěřila. A jedna paní mi řekla, abych vyzkoušela poradnu či jiné psychologické vyšetření. Domluvila jsem se s prarodiči a společně jsme donutili našeho tatínka dojít k psychologovi.
V té situaci jsem si připadala jako úplný zrádce. Můj tatínek se o mě vždy postaral a já mu teďka vrazila nůž do zad. Ale musela jsem to udělat, už jen kvůli jemu samotnému a také pro mého brášku, který strádá už tím, že nemá matku, a tak potřebuje mít stoprocentního tatínka.
Výsledek byl jednoznačný. Náš tatínek trpěl schizofrenii. Pořádně nikdo neví, kdy vypukla. Ale stačí, když taťka bude pravidelně užívat léky. Samozřejmě, že my s bráškou jsme byli svěřeni do péče prarodičům, ale s taťkou jsme byli každičký den. A pravdou je, že už je na léky odkázaný. Když je jednou vynechal, tak se vše vrátilo do starých kolejí. Je to hrozné, když zjistíte, že je váš nemilejší člověk „blázen.“ My s bráchou nikoho jiného nemáme. Ale nevím, jestli když mu řekneme, mám tě rád, to vnímá stejně jako my – ten tatínek, kterého tak urputně milujeme tu už není, ale my ho budete mít v srdíčku napořád.