Obsah článku
Strach je všudypřítomný
Co v posledních letech zcela zásadně ovlivňuje výchovu dětí? Strach jejich rodičů.
Je všudypřítomný. Mává s matkami i otci a zákonitě se mu přizpůsobuje i zbytek společnosti. Školky a školy sešněrovává takovým způsobem, že mnozí učitelé upouštějí od některých aktivit, aby náhodou nevystavili své žáky nějakému „nebezpečí“, o kterém by v minulosti ani nepřemýšleli. Dětská hřiště jsou zavalena takovými předpisy a vybavována tak dokonale, aby ani náznakem nevyvolávala pocit rizika. Děti jsou převáženy z místa na místo vždy pod dohledem dospělého a z rodičů, prosáklých obavami nejenom o bezpečí, ale i o správné vzdělání a vhodné koníčky, se stávají kvalitní bodyguardi a výborní plánovači a organizátoři života svých potomků.
Média nezůstávají pozadu, a tak s citem pro detail vykreslují kdejaké neštěstí dětí, takže se zdá, že na ně nebezpečí číhá na každém kroku. A tak se stává naprostou normou celodenní kontrola dětí a nikomu na tom nepřijde nic divného. Moderní technika nezaostává ani v této oblasti a výrobci inovacemi svých výrobků jen přilévají olej do ohně.
Matka nebo otec, kteří pošlou svého potomka s papírkem nakoupit, nebo ti, kteří se odváží ho nechat samotného venku před domem, se vystavují možnému odsouzení nejenom v jejich okolí, ale především na sociálních sítích. Protože IN je být s dítětem 24 hodin a bedlivě dohlížet nad jeho vývojem. Nechat ho samostatně se projevovat, ale s dospělým za zadkem. Dokonce to zachází až tak daleko, že jsou rodiče schopni kontrolovat i ty dospělé, ba i sebe navzájem. A tak rodičovské telefonáty bombardují prarodiče, paní na hlídání, paní učitelky, vychovatelku v družině, vedoucí v kroužku i matku kamaráda a ujišťují se, že je všechno v pořádku a hlavně tak, jak si přejí oni.
Vše pod kontrolou
Děláte to taky tak? Jste posedlí každodenní kontrolou vašeho potomka?
Strategie dohledu, tak důležitá v prvních letech života dětí, ztrácí pomaličku na významu v okamžiku, kdy se dítě dostává do předškolního věku. S přibývajícími roky se stává dokonce škodlivou, s následky, které na sebe nedají dlouho čekat.
Ke správnému vývoji patří samostatná touha objevovat a zkoušet. A to, ať chcete nebo ne, je úzce spojeno s dobrodružství, vzrušením z rizika, překonáváním překážek, rozumným nebezpečím a také s pády a těžkostmi, které s tím souvisí. Naučit se reagovat na problémy, které život přináší, začíná už hluboko v dětství. A na to, jak si s nimi poradit, musí přijít dítě samo. A někdy opravdu bez přítomnosti rodiče.
To se mají stát z našich potomků děti ulice?
Ale ani náhodou. Je třeba jenom najít zlatou střední cestu a podporovat samostatnost vašeho syna nebo dcery bez dozoru. Že se to na ulicích jen hemží násilníky a únosci? Že může potomek někam spadnout, zranit se či dokonce se zabít? Ano, to všechno se může stát. A dokonce i v situaci, kdy ho nespustíte z očí.
Dejte dětem šanci na samostatnost
Bát se o dítě je naprosto normální věc. I sebeodvážnější rodič se svého strachu o syna či dceru nikdy nezbaví. Čím více jsou z jeho dohledu, tím více se bojí. Ale každý rozumný rodič se musí vypořádat s tím, že přibývající roky jeho milovaného potomka znamenají také útok na rodičovskou odvahu pustit ho po chvilkách samotného do okolního světa. Bez dohledu dospělých. Ty první chvíle jsou děsivé. Ale váš strach by nikdy neměl zabránit tomu, aby vaše dítě nedostalo šanci si budovat vlastní sebedůvěru, že zvládne život samo. Bez berličky, kterou mu jeho rodič poskytuje.
Držte svůj strach a syndrom neustálé kontroly na uzdě!
Nechte své děti poznat a osahat svět kolem sebe. Nevytvářejte v nich utkvělou představu, že na ně číhá všude nebezpečí. Nezabíjejte v nich důvěru k lidem. Výsledkem vaší všudypřítomné kontroly a neustálého zabezpečování bude vystrašený potomek, který bude vyžadovat vaši pomoc či hůře přítomnost i v dospělém životě a který se bude hroutit u každého problému, jenž bude vyžadovat důvěru ve vlastní síly a jeho samostatnost. Také v něm naprosto zabijete schopnost odhadovat míru rizika, což způsobí jen to, že se buď ničeho sám neodváží nebo naopak půjde po hlavě i do velice nebezpečných situací.
Otevřete svému dítěti jeho svět po malých krůčcích, které budou pomalu přerůstat v kroky. Zakažte si katastrofické scénáře a posilujte svou rodičovskou odvahu správným směrem. Dovolte svým dětem žít se vším všudy! Potom můžete být pyšní na to, že jste vychovali potomka, který se dokáže postavit na vlastní nohy a v každodenním životě obstát.