Kdo přijde jako první s tím, že dotyčného pedagoga zařadí mezi lidi s narušeným myšlením nebo ještě hůře mezi vybrané druhy zvířat?
Obsah článku
Váš syn nebo dcera
Jejich prozatímní nevypěstovaná schopnost snést kritiku nebo záporné hodnocení odvedené práce, může být prvním důvodem. Shodit své neúspěchy na učitele a jeho práci je lákavé a velice snadné. Zejména, pokud dětem doma dopřejete sluchu a přijmete názor svých potomků za vlastní.
Již na prvním stupni základní školy je dítě poprvé konfrontováno s nekompromisním hodnocením dospělého a už tehdy má problém se s ním vyrovnat. Samozřejmě, pokud není jeho výkon a chování označeno za výborné. Každý další školní rok přibývá averze a podezření, že učitel se nechová správně, zejména, když se dítěti nedaří. Asi okolo čtvrté a páté třídy se za neúspěch dítěte začne pedagog obviňovat. V pubertě už může za všechny nezdary.
Druhý důvod souvisí s emocemi vašeho potomka a subjektivním prožíváním školních situací. Pocit ublíženosti z jeho pohledu může být tak velký, že z rozrušení dá učiteli, který v jeho očích měl komplikacím předejít nebo je vyřešit spravedlivě, nálepku nenormálnosti. A v tomto případě vůbec nezáleží na věku dítěte.
Spolužáci vašeho potomka
Platí vlastně to samé, co v prvním případě, akorát ten, kdo vysloví nadávku (v některých případech pedagogovi přímo do očí), bude někdo z okolí vašeho dítěte. To jen přijme všeobecný úzus, který se ve třídě okamžitě vytvoří a vezme ho za svůj. Ztotožní se s ním dokonale, protože je součástí skupiny a vymezování proti dospělým je jedním z pevných stmelujících prvků každého dětského kolektivu.
Vy, váš partner nebo někdo z rodiny
A zase to souvisí se školním neúspěchem, který se nedá přehlédnout. Představy rodičů a blízké rodiny, které počítají pouze se zdary dítěte, případně přeceňují jeho schopnosti a dovednosti, stojí nejčastěji za větou plnou nadávek, která padne od některé z rodinných autorit a dítě ji radostně a se zadostiučiněním bude opakovat. Viník za problémy je nalezen a místo toho, aby se potíže pojmenovaly a vyřešily, je úspěšně v dítěti budován postoj – já za nic nemůžu, to všechno oni.
Většina urážek je pronesena ve stresu, špatné náladě, ve vzteku nebo zoufalství nad špatnou informací, kterou syn nebo dcera přinese ze školy. Pokud je říkáte vy, měli byste s tím jako rodič přestat. Není to nic, co by bylo pro život vašeho dítěte dobré.
Nenadávejte a neurážejte někoho, po kom žádáte, aby vám pomohl s výchovou vašich dětí!
Naučit svého potomka přijmout odpovědnost za své činy, shlížet na životní situace z různých úhlů pohledu a pokusit se pochopit jednání druhého člověka, by mělo být součástí výchovy každého dítěte. Nutno přiznat, že v reálném životě dostává výuka těchto dovedností na frak.
Ve škole je situace naprosto opačná. Nebo si dovedete představit, že by některý pedagog řekl o rodiči před jeho dítětem, že je to blbec? Naopak. Pokud svou matku nebo otce tak označí nějaký žák, učitel okamžitě zakročí a snaží se vždy argumentovat ve prospěch dospělých. Ne proto, že má strach nebo že je to jeho práce. Ale protože by především snížil autoritu rodičů a ztratil by tak nejbližšího partnera pro společný postup při výchově a vzdělávání dětí. A to rozhodně nechce.
Jestliže s nadávkou přijde samo dítě nebo je pod vlivem celé třídy, dejte si tu práci a vysvětlujte, raďte a veďte ho k porozumění a toleranci. Proč?
Protože chcete vychovat člověka, který se bude brát takový, jaký je. Se všemi klady i chybami, které bude v životě dělat. A stejně tak by měl nahlížet i na ostatní lidi. Naučte ho vidět svět očima druhého a řešit situace různými způsoby.
Nadávka v přívalu emocí uleví. Ale nikdy by se neměla stát součástí hodnocení. Pokud to jako rodič dovolíte, je jen otázkou času, kdy budete za nenormálního označeni vy sami. Ústy vašeho dítěte!