V dnešní uspěchané době se rodiče často snaží najít čas na společné aktivity se svými dětmi. Jednou z nejcennějších a nejméně náročných činností je společné čtení. Nejen že posiluje vazbu mezi rodičem a dítětem, ale také obohacuje mysl dítěte o nové myšlenky a kulturu. Představme si náš příběh, jak jsme se rozhodli naučit naše děti milovat čtení, a co všechno nám tato činnost přinesla.
Obsah článku
Osvojení si lásky ke knihám
Naše cesta začala zcela náhodně, když jsme v místním knihkupectví narazili na knížku s nádhernými ilustracemi a krátkými příběhy. Kouzlo, které v sobě tento malý poklad skrýval, nás naprosto uchvátilo. Koupili jsme ji, a posadili se na pohovku s dětmi. První večerní čtení se proměnilo v rituál, na který se naše děti každý den těšily. Zpočátku jsme vybírali jednoduché příběhy, ale s každým večerem jsme přicházeli na to, jak důležité je vtáhnout děti do různých světů.
Překvapivě, podle výzkumů se ukazuje, že čtení před spaním s dětmi má pozitivní vliv na jejich úroveň empatie a jazykové dovednosti. Zní to možná jako banalita, ale schopnost „vžít se“ do postav a situací z příběhů pomáhá dětem lépe chápat a vyjadřovat své vlastní emoce v reálném životě.
Příběhy, které mluví k dětem
Jakmile se nám podařilo vytvořit si oblíbený rituál, začali jsme zkoumat příběhy, které by naši děti zaujaly. Postupně jsme přecházeli od pohádek, jako jsou klasické příběhy od Hanse Christiana Andersena, na modernější knihy, které často reflektují dnešní svět.
Jednou z našich oblíbených knih se stala „Malý princ“ od Antoina de Saint-Exupéry. Tato kniha nejenže nese důležité životní lekce, ale také nám umožnila diskutovat o hodnotách, přátelství a lásce. Vzbudila v našich dětech otázky, které by nás nikdy nenapadly. Co je to skutečně důležité? Proč je důležité se o někoho starat? Tyto dialogy se staly základem naší rodinné filozofie.
Zjistili jsme, že výběr knih může mít obrovský vliv na to, jak si děti pojmou emoce a vztahy. Ačkoliv jsme se zpočátku snažili text vybírat podle věku dětí, brzy jsme zjistili, že nejsou omezovány jen svým věkem. Často si vyžádaly knihy, které byly pro ně na první pohled složitější, a my jsme se snažili jim je přizpůsobit. Takový krok vyžadoval od nás jako rodičů větší úsilí, ale výsledek stál za to.
Společné čtení jako způsob utváření rodinných vazeb
Důležitým aspektem našeho čtenářského rituálu bylo postupné zapojování dětí do samotného čtení. Jakmile se začaly učit psát a číst, nabízeli jsme jim, aby se podílely na vyprávění. Vybízeli jsme je, aby nám četli nahlas, nebo dokonce, aby vymýšlely vlastní příběhy. Bylo fascinující sledovat, jak jejich představivost vřela, když jsme je nechali ztvárnit navržené konce příběhů.
Podle statistik se ukazuje, že děti, které pravidelně čtou nebo jsou čteny, vykazují lepší školní výsledky než jejich vrstevníci, kteří tuto činnost nepraktikují. V našem případě se to potvrdilo, když naše děti začaly být nejen nadšenějšími čtenáři, ale i kreativnějšími ve svém psaní a vyjadřování.
Díky tomu jsme si uvědomili, že čtení ještě více než jen obyčejná činnost – je to způsob, jak rozvíjet vzájemné vztahy a emocionální inteligenci. Stali jsme se nejen rodiči, ale i partnery v objevování nových světů a příběhů.
Teď, když se podíváme zpět na naši cestu, můžeme říct, že společné čtení nám přineslo víc než jen rozvoj dovedností. Upevní naši rodinu a dává nám prostor pro sdílení myšlenek a emocí. Je to činnost, na kterou nikdo z nás nezapomene, a která nás propojuje neviditelnými vlákny příběhů.
Každý příběh, který jsme přečetli, se stal součástí naší rodině, a my doufáme, že to související kouzlo literatury budou s sebou nosit i naši potomci. Tak pokračujeme v naší cestě společného čtení, která se stala nejen nádherným rituálem, ale i klíčem k vytváření pomyslného mostu mezi generacemi.
