Pokud se stanete zničehonic rodičem nevlastního dítěte, berte to jako dar. Mnoho dětí končí osamělých v dětském domově bez rodiny a přátel. Dítě, které se ocitne ve vaší domácnosti, potřebuje vnímat a cítit, že sem patří a že o něj má někdo zájem. I pro dítě je to zcela nová situace, kdy se musí naučit ctít autoritu a pravidla nové rodiny. Zkuste se vcítit do toho malého dětského těla a přijmout jej za své. Nebude to jednoduché, ale pokud jeho matku/otce skutečně milujete, musíte se zkrátka „naučit“ milovat i její/jeho děti.
Obsah článku
Najděte způsoby, jak spolu komunikovat
Je jasné, že ze dne na den se s novým obyvatelem svého bytu nespřátelíte na život a smrt. To je opravdu v pořádku. Zvlášť pokud jste doteď žil sám/sama ve své pohodlnosti a bez konkrétních plánů do budoucnosti. Můžete se ale s nevlastním dítětem snažit najít společnou cestu – uvařte spolu oběd, běžte si na zahradu zahrát badminton, nakreslete mamince/tatínkovi společný obrázek nebo si zajděte do kina na pěknou pohádku. Vztah mezi nevlastním dítětem a novým rodičem se mnohdy buduje pomalu a postupně. Záleží, kolik času jste vy sám ochoten tomu obětovat. Nezapomeňte na pár důležitých věcí:
- pokud jsou vaše nevlastní děti starší 15 let, rozhodně neočekávejte, že s vámi budou chtít dobrovolně trávit veškerý volný čas a že se vám budou s radostí svěřovat s každou bolístkou,
- nikdy svým nevlastním dětem nebraňte ve styku s biologickým rodičem a jejich rodiče nikdy neurážejte ani nepomlouvejte,
- respektujte děti a jejich názor, i když s ním mnohdy nebudete souhlasit,
- dokažte jim, že jejich matku/otce skutečně milujete a chovejte se k ní/k němu vždy s úctou.
Uvolněte se a neřešte každou prkotinu
Někdy trvá i pět, deset let, než se dítě dokáže vyrovnat v rozchodem rodičů a přijmout do svého blízkého okruhu někoho cizího. Nebuďte tedy zklamaný, pokud vám nevlastní syn ani po roce soužití nedokáže říct, že vás má rád. Zkrátka se uvolněte, budujte i nadále vztah mezi rodičem a dítětem a do ničeho jej nenuťte. Pokud s vámi nechce jít do kina, nezlobte se na něj. Rodiče z vás udělají i na pohled samozřejmé věci, jako je návštěva třídních schůzek, doprovod do kroužku a pomoc s domácím úkolem. To vše dítě vnímá jako rodičovskou výchovu a vy se tak mnohdy zapojíte do rodičovství, aniž byste si to v té chvíli uvědomil. Na co se těžko zvyká, zvlášť u starších dětí, může být realita jejich puberty. Znamená to, že se klidně může stát, že se vám nevlastní dcera vzepře. Řekne věty, které vám mohou ublížit, jako např. ,,ty nejsi můj táta, tebe já nemusím poslouchat“. Jedná se o její vlastní způsob, jak se vymluvit na své nepřiměřené chování, protože ví, že dělá něco špatně a měla by být správně potrestána. Buďte na tyto bolavé věty připraveni, připravte si argumenty dopředu. Odpovězte např.:,,Vím, že nejsem tvůj pravý otec, ale neznamená to, že tě nemám rád jako vlastní.“ Pubertální výlevy svých nevlastních dětí si nikdy neberte osobně. Hrozí nebezpečí selhání.
Tohle je moje dcera, seznamte se
Svou nevlastní dceru nebo syna musíte skutečně i vnitřně vnímat jako své vlastní dítě. Zapojte ho do chodu domácnosti, představujte ho svým přátelům a rozhodně by nemělo chybět na žádné rodinné oslavě. Používejte často zájmena typu Má, moje, naše, tvoje, společné, její. Dítě musí cítit, že jej příjímáte bez okolků, že s ním počítáte do svých plánů a že se na vás může kdykoliv obrátit. Důležitý je i fyzický kontakt, a to zejména v nízkém věku, kdy se děti rády tulí a mazlí. Nebojte si dítě pohoupat na kolenou a dát mu večer pusu na dobrou noc. Chce vám nevlastní syn říkat „tati“? Dovolte mu to!
Jak ještě více uspět?
- staňte se více kamarádem než rozkazujícím rodičem,
- mluvte hezky o biologických rodičích,
- nesnažte se kupovat dětskou láskou drahým dárkem,
- alespoň jednou týdne vymyslete zábavu pro celou rodinu.