Kamilka ze sousedství byla odjakživa „velmi živé“ dítě. Jestliže bereme v potaz, že Kamilka je jedním ze dvou „velmi živých“ dětí svých rodičů, dovedete si představit, že hlídání ze strany prarodičů bylo vždy velmi vítáno. Tu si přiznejme na rovinu, že Kamilčiny prarodiče už nejsou zatíženi tíhou vědomí, že musí v každé situaci své vnoučata vychovávat a usměrňovat.
Máte pocit hnízdění? Připravujete nadšeně výbavičku, postýlku, přebalovací pult, kosmetiku atd.? Pak se na chvíli zamyslete nad otázkou, která věc bude vaše miminko provázet celý den i noc a to po dobu minimálně dvou let. Jsou to pleny, bez kterých miminko v prvních měsících života „nedá ani ránu“. Tápete v plenkové džungli? Pak čtěte dál….
Máte pocit hnízdění? Připravujete nadšeně výbavičku, postýlku, přebalovací pult, kosmetiku atd.? Pak se na chvíli zamyslete nad otázkou, která věc bude vaše miminko provázet celý den i noc a to po dobu minimálně dvou let. Jsou to pleny, bez kterých miminko v prvních měsících života „nedá ani ránu“. Tápete v plenkové džungli? Pak čtěte dál….
Moje sestra měla tenkrát pět let. Měla starší sourozence, kteří byli zatím bezdětní, sama byla široko daleko jediným malým dítětem v rodině. Moje máma seznala, že si je přespříliš vědoma výhod svého postavení benjamínka v rodině. Když se tedy zase jednou mé mamince zdálo, že její poslední dítě těchto výhod užívá přespříliš, rozhodla se pro krátký rozhovor, který zakončila větou „.. že si přece nemůže myslet, že je nějaká princezna!“
Kdysi dávno jsem si pořídila po letech strávených v pronájmech svůj úplně první byt. Mnozí by můj nový domov nenazvali bytem, od vstupních dveří stačilo udělat pět kroků a stáli jste na balkoně. Dobře, přeháním. Nebyl to balkon, ale balkonek. Když už jste na něj jednou vkročili, mohli jste se právě jen otočit a vejít zpátky. Já jsem si tehdy ale těch 35 metrů čtverečných opravdu považovala. Bylo to MÝCH 35 metrů čtverečných.
Nedávno u nás doma nastal čas, kdy bylo potřeba nejen začít uvažovat, ale už vážně začít s přestavbou dětského pokoje naší dcerky. Stala se z ní totiž školačka a vybavení, které doposud sloužilo velmi dobře, už naší slečně přestalo vyhovovat.
Už poněkolikáté sbíráme v práci víčka od PET lahví. Proč? Vždycky když dítko některého z kolegů dospěje věkem do patřičného ročníku základní školy, vypukne u nás v práci sbírací mánie. Kolega chodí a loudí na všech ostatních víčka. Na mnoha školách se totiž zapojují do jakési záhadné soutěže – kdo nasbírá více víček. No tak proč ne, už se sbíralo ledacos. Za mých mladých let to byl starý papír, šípky, kůra od pomerančů, … a teď jsou to víčka.
