Příběhy čtenářů

Maminko neboj, bílé krvinky teď musí bojovat s bacily a nemají čas zalévat vlásky

17. 3. 2020 / Příběhy čtenářů / Napsal Markéta Křížová

Paní Klára z obce Vejprnice na Plzeňsku se řadu let potýká s vážným onemocněním. Přesto se rozhodla pomáhat druhým a podělit se o svou zkušenost s onkologickou léčbou. V rozhovoru jsme si povídali nejen o nemoci a pomoci, upřímnosti k dětem, ale také o tom, jaké chování je pro české ženy, které onemocní rakovinou, nejtypičtější. Kláro, před čtyřmi lety …

Maminko neboj, bílé krvinky teď musí bojovat s bacily a nemají čas zalévat vlásky Celý článek »

S nemocí syna se nesmířili, ale naučili se s ní žít, s financemi jim pomáhají Dobří andělé

19. 11. 2019 / Příběhy čtenářů / Napsal Markéta Křížová

Ve Starém Plzenci žijí manželé Karolína a Jan, kterým život nadělil těžkou zkoušku: „Na narození prvního dítěte jsme se moc těšili. Bohužel přišla i veliká rána. Kvůli nedokysličení těsně před porodem se náš Vilémek narodil ve velmi vážném stavu. Nejdříve nebylo jisté, jestli vůbec přežije. Po dlouhém pobytu v nemocnici nám lékaři oznámili, že má …

S nemocí syna se nesmířili, ale naučili se s ní žít, s financemi jim pomáhají Dobří andělé Celý článek »

První dny po svatbě trávili manželé se synem v nemocnici, mysleli, že má alergii na mléko. Skutečnost byla mnohem závažnější…

2. 7. 2019 / Příběhy čtenářů,Rodina,Zdraví a hygiena / Napsal Markéta Křížová

Pouhých 14 dní před svou svatbou začali mít rodiče malého Nataniela (4) podezření, že by mohl mít jejich syn alergii na bílkovinu kravského mléka. Michaela a Jan neváhali a požádali praktickou lékařku o odběry krve. Odpoledne nám paní doktorka volala, že má Natánek vysoké jaterní testy a ať si druhý den přijdeme pro zprávu a …

První dny po svatbě trávili manželé se synem v nemocnici, mysleli, že má alergii na mléko. Skutečnost byla mnohem závažnější… Celý článek »

Můj syn je gay

8. 6. 2016 / Příběhy čtenářů / homosexuál,syn,vztah / Napsal Veronika Kubátová

Nejsem člověk, který odsoudí někoho, jen proto, že je jiný, než ostatní. Naopak dokážu být tolerantní a trpělivá. Navíc k lidem, kteří jsou odlišní od ostatních, jsem vždy byla otevřená, ale jen do té doby, dokud jsem nezjistila, že můj syn je také jistým způsobem odlišný.

Papírové štěstí

12. 1. 2016 / Příběhy čtenářů / děti,štěstí,Vánoce / Napsal Veronika Kubátová

Syn se narodil v lednu, takže své první Vánoce strávil víceméně na klíně rodičů či prarodičů. O to víc si užil Vánoce o rok později, tedy v necelých dvou letech. Fascinovaně zíral na světýlka na stromečku i na hromadu dárků pod ním.

Náš výlet za slony

31. 8. 2015 / Příběhy čtenářů / příběh,výlet / Napsal Veronika Kubátová

Moje malá holčička miluje slony. Sbírá jejich plyšové napodobeniny. Miluje jejich keramické sošky. A když jí povolíte si vybrat pohádku, na kterou se bude koukat, v největší pravděpodobností po tisíce shlédnete Bimba. Rozhodla jsem se proto jí vzít na výlet do Pražské zoo, aby se mohla pokochat pohledem na reálného slona.

Kam závislost na automatech zavedla naši rodinu

16. 6. 2015 / Příběhy čtenářů / automaty,rodina,závislost / Napsal Veronika Kubátová

Myslela jsem si, že mám úžasného muže. Pracoval na poměrně vysokém postu, nosil domů dostatek peněz a byl výborným manželem i otcem. Vždy se k nám choval s úctou a moc pěkně, byl na něj spoleh. Naše paní sousedka byla ze staré školy a vždy říkávala, že takovou krásnou rodinu už dlouho neviděla a já jsem si toho byla vědoma, proto jsem si našich vztahů vážila a byla jsem za ně strašně šťastná.

Můj táta schizofrenik

23. 5. 2015 / Příběhy čtenářů / nemoc,psycholog,schizofrenie,táta / Napsal Veronika Kubátová

Tak zákeřná psychická nemoc. Snad každý člověk umí definici schizofrenie – „rozdvojená osobnost.“ Ale dokud si člověk sám tuto nemoc neužije, tak nikdy nepozná, jakou sílou v sobě skrývá. Samozřejmě, že je rozdíl, zda tato nemoc přepadne staršího člověka anebo muže, který je manželem a otcem dětí.

Dětský svět se musíme naučit chápat a být jeho součástí

27. 2. 2014 / Příběhy čtenářů / děti,dětský svět,láska / Napsal Veronika Kubátová

Pokaždé, co se podívám na prcka od své kamarádky, si uvědomím, jak je důležité být okamžitou součástí všeho, co děti prožívají. Jsme jejich vzorem, mají v nás oporu. Nechápou, když je odsouváme bokem se slovy “teď ne” nebo “počkej”. Pak čekají a čekají – a kolikrát se ani nedočkají. Všimněte si někdy, jejich pohledu očí, který se při odmítnutí náhle promění ve smutek, když je přehlížíme.