Jak se mi podařilo naučit děti jíst zeleninu bez odporu

Když jsem se stala matkou, jedno z mých největších obav byla otázka stravovacích návyků mých dětí. Zelenina byla pro ně dlouhou dobu synonymem pro něco odporného, co je potřeba zapít velkým množstvím vody. Jak se ale ukázalo, neexistuje žádný kouzelný recept, pouze trpělivost a kreativita. Dnes vám chci vyprávět, jak se mi podařilo proměnit tuto výzvu v úspěch.

Pohádky jako motivace

Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak jsem dokázala nalézt cestu k zelenině, byl příběh. Našla jsem způsob, jak integrovat zeleninu do pohádek, které děti milovaly. Pohádky jako „O princezně, která se ucila jíst zeleninu“ nebo „Dobrodružství malého zeleninového zomboče“ dostaly mé děti do děje tak, že se začaly ptát, jaké knižní postavy mají rády zeleninu.

Motivace byla přítomna – pokud byla postava v příběhu silná a zdravá díky svému jídelníčku, proč by nemohly být i ony? Navíc jsem se rozhodla zahrnout do příběhů různé recepty na „zeleninová elixíry“, které se měli stát tajemnými nápoji. Děti si je pak samy chtěly vyzkoušet, a tak se z jejich odporu stala zábava. A právě tehdy přišla moje nejmilejší surprise: věděli jste, že některé výzkumy ukazují, že děti, které se aktivně podílejí na přípravě jídla, mají větší sklon jíst zdravě?

Osmý div světa: Zeleninové talíře

Dalším krokem na cestě k úspěchu byla prezentace jídel. Chvíli jsem experimentovala s různými formami servírování zeleniny. Vytvořila jsem zeleninové talíře, které vypadaly jako umělecká díla. Například čerstvá rajčata mohla představovat sluníčko, okurky byly tráva a mrkev vytvořila barevného motýla. Děti byly fascinované barvami a tvary, a tak se rozšířil jejich apetít.

Na mých talířích se však nacházely také „tajné přísady“ – omáčky, dipy a marinády, k nimž měly děti volný přístup. Samy si mohly experimentovat a poznat, co jim chutná. To přinášelo novou dávku napětí a zábavy. Děti se mohly stát šéfkuchaři a já, máma, jsem se přetransformovala na pomocnou sílu.

Společné vaření jako rodinná aktivita

Nejdůležitějším krokem byla však změna pohledu na přípravu jídla jako rodinnou aktivitu. Každý pátek jsme měli „zeleninové večery“, kdy jsme společně s dětmi zkoušeli nové recepty. Při každém vaření padlo několik vtipů a příběhů, které celou činnost odlehčily.

Z každého víkendu jsme vydělávali na pamětní knížku, kde jsme si zaznamenali, co se nám podařilo vytvořit. Děti měly radost, že se můžou podílet na výběru ingrediencí i na postupných krocích, a navíc si osvojily další dovednosti jako krájení, míchání či pečení.

Překvapením byl i fakt, že po několika měsících se jejich chutě začaly měnit. Zelenina, kterou dříve odmítaly, se stala jejich oblíbenou součástí jídla. My jsme se stali rodinou, která nejenže jí zdravě, ale i se ráda baví a sdílí zážitky.

Oproti letům, kdy se zelenina stala totálním tabu, zažíváme nyní vzrušení z ochutnávání nových chutí. Děti se staly příznivci zdravého stravování, a co víc, začaly šířit tuto lásku i mezi své kamarády.

Díky za tu silnou vazbu, která se při společném vaření vytvořila! Dnes naše rodinné večeře představují nejen nutnost, ale i nevšední zážitek, který budujeme s radostí, smíchem a láskou. Kdo by si pomyslel, že ze zeleniny lze udělat tak fascinující dobrodružství?

Související příspěvky

Tvorba webových stránek: Webklient