Čtení představuje přítomnost nejen vzdělání, ale také zábavy a rodinného spojení. Mnoho rodičů si neuvědomuje, jak moc mohou příběhy zahřát srdce a posilovat vztahy mezi rodiči a dětmi. V tomto článku se podělím o naši zkušenost se čtením a o tom, jak nás to proměnilo jako rodinu. Představíme si také překvapivý fakt, který vás možná inspiruje k tomu, abyste vzali do rukou knihu a započali své vlastní dobrodružství.
Obsah článku
Naše čtenářská tradice
Naše čtenářská tradice začala, když bylo našim dětem teprve čtyři a pět let. Měli jsme doma spoustu knih, ale často se nám do čtení nechtělo. Po večerech jsme se raději dívali na televizi nebo trávili čas na mobilech a počítačích. Jednoho dne jsem však narazil na starou knihu, kterou jsem jako malý miloval. Rozhodl jsem se, že ji přečtu svým dětem, a od té chvíle se naše rodinné čtení stalo každodenní rutinou. Vytvořili jsme si rituál, kdy po večeři společně usedneme do obýváku, zabalíme se do deky a začneme číst.
Zpočátku jsme začínali s pohádkami a jednoduchými příběhy. Děti se do příběhů brzy ponořily a často se ptaly na další vývoj událostí a postavy. Zjistil jsem, že pohádky nejen obohacují jejich fantazii, ale také pomáhají učit hodnoty, jako je přátelství, odvaha a spravedlnost. Čtení se brzy stalo jednou z nejoblíbenějších rodinných aktivit a strávili jsme večery plné smíchu, napětí a vzrušení.
Překvapivý účinek společného čtení
Při čtení jsme si všimli, že příběhy zrcadlí naše životní situace. Před nedávnem jsme narazili na příběh o drakovi, který se snažil překonat strach a najít svou odvahu. S údivem jsme zjistili, že se to odráží v tom, co zažíváme v našem každodenním životě. Děti se začaly více otevřeně bavit o svých obavách a gaugech, což posílilo naše rodinné pouto. Mimochodem, překvapivě se ukázalo, že mnoho dětí, které pravidelně čtou s rodiči, vykazuje výrazně lepší výsledky ve škole a rozvíjejí svou kreativitu. Podle studií zaznamenávají čtenářské děti o 30 % více rozvinutou slovní zásobu než jejich vrstevníci, což je v dnešním světě velmi cenné.
Díky čtení jsme také začali více společně diskutovat o příbězích a hodnotit postavy. Často jsem kladl děti otázky, co bychom udělali na jejich místě, a jak bychom příběh změnili, kdybychom měli možnost. To podnítilo jejich kritické myšlení a pomohlo jim vyjadřovat vlastní názory.
Objevování nových světů
Jakmile jsme začali číst více knih, brzy jsme zjistili, že příběhy nás přenášejí do jiných světů. Skoro každé otáčení stránky nám otevíralo nová dobrodružství, a děti si vyřizovaly své oblíbené postavy. Začaly se zajímat o logiku děje a snažily se předvídat, co se stane dál. To podporovalo jejich schopnost empatického myšlení a porozumění jiným lidem.
Jednou jsme narazili na příběh o cestování časem. Po jeho přečtení jsme začali diskutovat o tom, kdy bychom se chtěli vrátit do minulosti a co bychom tam změnili. Tato diskuse se přeměnila na rodinnou hru, kdy jsme každé večer vymýšleli, do které éry bychom chtěli jet a jaké poučení bychom si odvezli zpět do přítomnosti. Tímto způsobem jsme nejen rozvíjeli fantazii, ale také se učili hodnotit historii a její dopad na dnešní svět.
Pohádky o hrdinech a dobrodružstvích podněcovaly jejich představivost a vedly k tomu, že si začaly vytvářet vlastní příběhy. Ať už šlo o to, že si vymyslely nové postavy nebo trénovaly na divadelní objednávky pomocí své fantazie, čtení udržovalo jejich kreativitu naživu.
Společné čtení se tedy stalo základním kamenem naší rodinné kultury. Je to aktivita, kterou si užíváme všichni, a těšíme se na to, co nového se dozvíme při každém dalším příběhu. Čtení nás spojuje, inspiruje a učí nás hodnotám, které si odnášíme do života. Pravidelně se vracíme ke knihám a nacházíme v nich nejen zábavu, ale i cenné lekce, které nám pomáhají být lepšími lidmi a rodiči.
Rodinné čtení nás naučilo rozumět si navzájem, a přestože se pravděpodobně náš kalendář zaplní dalšími povinnostmi, zůstane čtení součástí našeho životního stylu. Možná, že až naše děti vyrostou a založí si své vlastní rodiny, přenášejí tuto tradici dál, která je, jak věříme, neocenitelným darem nás jako rodičů.
