Jana Pužmanová

Podle mnoha vědeckých výzkumů děti po rozvodu rodičů prospívají nejlépe právě ve střídavé nebo společné výchově. Střídavá péče funguje ve světě a chce ji i naše veřejnost. Setkává se však často s odporem soudů a odborů péče o děti. Střídavka přitom funguje i při rozbrojích rodičů nebo větších vzdálenostech mezi nimi.

V roce 1998 byla v České republice zavedena možnost střídavé výchovy jako jedné z forem porozvodové péče o děti. Jelikož je tato možnost dle statistických údajů využívána minimálně, je průzkum zaměřen na zkoumání postoje veřejnosti k institutu střídavé výchovy.

{loadposition reklamni3}

Přinášíme vám výsledky průzkumu na téma “Střídavá výchova”, který se uskutečnil jako součást bakalářské práce autorky s názvem “Porozvodová péče o děti / Střídavá výchova”. Podobné výsledky jako tento průzkum přinesla nedávno i anketa Střídavky mezi respondenty SANEP (viz článek VEŘEJNOST CHCE STŘÍDAVOU PÉČI). Průzkum na téma „Střídavá výchova jako způsob porozvodové péče o děti“ proběhl ve dnech 26. 11. 2009 – 06. 12. 2009 na internetovém serveru WWW.VYPLNTO.CZ. Uvedené ankety se zúčastnilo 141 respondentů. Návratnost činila 78 %. Anketu vyplnilo cca 81 % žen a 19 % mužů.

Jen 6% nezná střídavku

Z celkového počtu dotazovaných respondentů pouhých 6 procent nezná střídavou péči jako jeden ze způsobů porozvodové péče o děti. Skoro 94 procent respondentů uvedlo odpověď kladnou.

Takřka stoprocentně kladná odpověď všech dotazovaných svědčí o tom, že termín „střídavá péče/výchova“ je již v naší společnosti známý a lidé si dokáží představit, co obnáší.

Lze se proto domnívat, že od roku 1998, kdy byla střídavá výchova novelou zákona o rodině přijata, se tento způsob porozvodové péče o děti dostal do povědomí společnosti.

Většina má o tuto formu péče zájem

Téměř 64 procent respondentů odpovědělo, že by v případě rozchodu s partnerem mělo nebo spíše mělo zájem o střídavou péči o děti. Toto dosti vysoké číslo je překvapující, jestliže víme, že dle údajů Ministerstva spravedlnosti ČR za rok 2008 na svěření dětí po rozvodu do střídavé péče připadá necelých 5 % z celkového počtu dětí rozvádějících se rodičů.

Odlišnost výsledků provedeného průzkumu a praktického chování rodičů po rozvodu by měla být předmětem dalšího sociologického šetření.

{loadposition bannerovy}

Prioritou je neztratit ani jednoho rodiče

Z průzkumu je patrné, že prioritou osob souhlasících se střídavou výchovou je, aby dítě po rozvodu rodičů neztratilo ani jednoho z nich a aby se mohli oba dva rodiče podílet na jeho výchově.

Tyto dva údaje s největším počtem procent jsou také uváděny jako nesporné a přední klady střídavé výchovy.

Z dalších důvodů ovlivňujících jejich rozhodování uvedli respondenti v následujícím pořadí: možnost výchovy dítěte oběma rodiči a působení jako vzor, umožnění dítěti nestranit ani jednomu z rodičů, zamezení vzniku syndromu zavržení rodiče. Uvedené důvody je možno pokládat za hlavní přednosti střídavé výchovy, neboť pouze nepatrná část respondentů uvedla důvody jiné.

Vhodné u dětí již od 3-6 let

Přestože mnozí dětští psychologové doporučují vhodnost zavedení střídavé výchovy až u starších dětí, 45 % dotazovaných si dokáže představit praktikování střídavé výchovy již od 3 – 6 let nebo 6 – 9 let (20 %).

 

Dítě potřebuje oba rodiče

Skupina respondentů, která by v případě rozchodu určitě souhlasila, nebo spíše souhlasila se střídavou výchovou, uvedla, že na této formě péče o dítě na prvním místě oceňuje, že dítě neztrácí ani jednoho rodiče.

{loadposition reklamni3}

Skupina respondentů, která by v případě rozchodu určitě nesouhlasila, nebo spíše nesouhlasila se střídavou výchovou, považuje střídavou výchovu za celkově nevhodnou formu porozvodové péče o děti, a to zejména proto, že dítě trpí neustálým stěhováním a nemá jeden domov.

Z provedeného průzkumu lze vysledovat, že k rozdělení respondentů do výše uvedených dvou skupin došlo především na základě jejich hodnocení vlivu střídavé péče na dítě. Ostatní nabízené důvody první skupiny (více času na hledání nového partnera, zájmy) a druhé skupiny (nevyhovující sociální a časové podmínky pro výchovu, strach z nezvládnutí výchovy, domněnka o nemožnosti dítě získat) nebyly uvedeny vůbec nebo byly zastoupeny zanedbatelně.

Každé dva týdny

Zhruba stejnému počtu osob se jeví jeden nebo dva týdny jako interval pro střídání dětí nejpřijatelnější.

Tato otázka však nebyla dále rozvedena o subotázky beroucí v potaz věk dítěte a jeho schopnost překonat absenci jednoho z rodičů.

 

Zdroj: Stridavka.cz