O čase, který plyne

A přišlo září, škola, podzim. A začátkem prosince se kolem každý obligátně ptal: „Tak co? Jestlipak jsi byl hodný? Těšíš se na vánoce?“ Uznejte, může některé dítě odpovědět „Ne, netěším!?“ Až mnohem později jsem pochopila „institut“ těchto řečnických otázek, jejichž existence mně v pubertě velmi vadila. Nicméně jako malé dítě jsem poctivě a snaživě (samozřejmě s výhledem na kupu dárků) odpovídala: „Byla! Těším!“

A teď se zamyslete. Vzpomínáte si na poslední vánoce? Víte, že za pár měsíců budete shánět dárky pod letošní stromeček? Prosím, neházejte po mně zlými pohledy a slovy. Toto nemá být propagace spotřebního zboží ve snaze udat jej pod váš vánoční stromeček. Chci jen na tomto příkladu ukázat, jak moc ten čas letí. Když jsou dítěti tři roky, rok je pro ně celou velkou třetinou jeho života. Až budete jednou ve sto letech vzpomínat nad vánočními fotkami dětí, vnoučat, pravnoučat, uteče vám rok čekání na příští vánoce jako voda, rok pro vás bude představovat pouhou setinu života.

Zkuste si toto vybavit, až budete svým malým dětem slibovat s lehkým srdce „zítra, za týden, po prázdninách“. Má sestra se jako malá celý leden ptávala:„A budou ještě někdy vánoce?“ Dětská představa o čase je úplně jiná. Vzpomínám si na naše letní kino, kam jsem chodila nejdříve v doprovodu rodičů, v pozdějším věku mě doprovázely kamarádky. Když mě doma vyzvedávaly, stíhala jsem ještě tak se otočit a zavolat:„Né, mami, tu mikinu si brát nebudu, určitě bude teplo!“ Jé, to už jsem tak dlouho neřekla. Ale nechci si stýskat, moje dcera měla minulý týden rok. Připadá mi, že roste jako z vody. Ten rok tak rychle utekl.. Pro mou dceru to byl zatím celý její život, pro mě dílek v mém životě. Hodně důležitý dílek v mém životě. Krásné narozeniny!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz