Koronavirus a karanténa jako záminka pro nedávání dětí druhému rodiči po rozvodu je zneužívání srovnatelné s rabováním nebo lichvou

Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) to v těchto dnech zaznamenávají po celé republice. Volají jim rozezlení a zoufalí rodiče, že je jim odpíráno právo setkávat se se svými dětmi, které jsou po rozvodu v péči druhého z rodičů.

Podle vyjádření pracovníků OSPODu se přitom jedná o počínání v rozporu se zájmem dítěte. To má totiž právo se stýkat se oběma rodiči bez ohledu na to, zda je či není vyhlášeno krizové nařízení.

Výmluva na obavy z nakažení bývalým partnerem sice na první pohled zní logicky, ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíme, že se jedná o rodiče a jako takový má asi těžko zájem nakazit svého potomka a lze předpokládat, že podobné hrozbě se vystavuje dítě od obou rodičů, tedy i od toho, který jej má v péči. Faktem je, že dítě „pendlující” mezi dvěma rodiči je ve stejném bezpečí a stejném ohrožení, co se týče možné nákazy, jako dítě žijící s oběma rodiči. V obou případech se totiž sociální kontakty obou rodičů sčítají v obou případech oba rodiče mohou nebo nemusí přijít do kontaktu s nákazou. Často se v této souvislosti hovoří o vyhlášení karantény, fakticky však nejde l všeobecnou karanténu a nejedná se o oddělení určitých osob od druhých, krizovým nařízením se jen stanovují pravidla pro styk mezi lidmi.

V koronavirusové krizi nařízení vlády sice zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky, avšak s několika výjimkami, jako jsou například nezbytné cesty za rodinou nebo osobami blízkými a také cesty nezbytně nutné k obstarávání základních životních potřeb včetně potřeb příbuzných a osob blízkých a zajištění péče o děti. Z toho je jasné že cesta a styk s dětmi a rodiči patří mezi povolené aktivity. Stejně tak vláda nijak neomezila či nepozastavila platnost rozsudku ohledne péče o děti.

Krizové opatření tak nemá na předávání dětí žádný vliv, cesty vykonávané za účelem předání, nebo převzetí dětí představují právě vládou schválenou výjimku ze zákazu pohybu. Výklad rodičů, kteří současné neveselé situace zneužívají např. proto, aby se pomstili druhému z rodičů, je tak neplatný a protiprávní.

Potvrzuje to i právnička z advokátní kanceláře Pure Legal z Ostravy Žaneta Pröll: „Bohužel se nejedná o ojedinělý případ, pokud by tento stav trval déle nebo docházelo k opakovanému porušování povinností plynoucí z rozsudku, je jedinou cestou řešit věc soudní cestou.”

Policie a OSPOD v takových případech obvykle moc nepomohou. Běžnou praxí policistů i na místě je pouze záznam o aktuálním stavu, což mimochodem není pro pozdější soudní řízení vůbec marné, domáhající rodič má totiž alespoň validní důkaz o tom, že k nepředání skutečně došlo. OSPOD resp. místně příslušny sociální odbor má také k okamžitému řešení bohužel omezené pravomoci. 

Jak může soud rozhodovat? V podstatě jsou dva základní způsoby výkonu rozhodnutí, a to ukládání pokut a v extrémních případech až odnětí dítěte. Ukládání pokut provádí soud usnesením až do výše 50 000 Kč. Pokuty je možné ukládat opakovaně, a to až do doby splnění povinnosti, tedy až do doby, kdy rodič začne předávat dítě druhému rodiči v souladu s rozhodnutím.

Napsat komentář