Spát bez maminky a tatínka? To je stresující situace.

Mnohé maminky nemohou klidně usnout, neslyší-li vedle sebe dech svého dítěte. Jaký vliv má odloučený spánek na dítě? Ředitelka Střediska mentálního zdraví dětí v Londýně Margot Sunderlandová tvrdí, že odloučení kojence od matky během spánku zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů. Mozková aktivita dítěte při odloučení od rodičů vykazuje podle její studie obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti. Naopak společný spánek pozitivně ovlivňuje celkovou osobnost dítěte. Už jen proto, že tlumí neklid a úzkost, za kterými stojí vysoká hladina stresových hormonů.

Kdy dát dítě do samostatné postýlky?

Institut psychologie a psychohygieny ve Freiburgu tvrdí, že by dítě mělo spát s rodiči maximálně do jednoho roku života. V šesti až osmi měsících života prý dochází k pokusům dítěte o osamostatnění. Strach, který panuje ze samostatného spaní, se nejlépe zvládne za pomoci rodičů. Doporučuje se, aby děti tento strach zažily včas (nejlépe v šestém až osmém měsíci svého života), jedině tak ho úspěšně překonají. Nenaučí-li se postupně spát samostatně již v brzkém věku, budou si na to hůře zvykat později. Rázem se vaše ratolest stane vetřelcem, který nepustí partnerskou intimitu ke slovu.

Dál zašel pediatr Nils Bergman z Univerzity v Kapském městě. Doporučuje, aby novorozenec několik týdnů usínal na matčině hrudi. Poté by dítě mělo zůstat v matčině posteli až do tří let svého života. Jedině pak prý nedojde k žádnému narušení chování dítěte v budoucnu (např. ztížené vytváření vztahů).

Rizika hrozící miminku v rodičovské posteli

Ke studiím podporujícím společné spaní si zmíníme i názorový protipól. Nadace pro zkoumání úmrtí novorozenců upozorňuje na rizika spojená se společným spaním. Rodič může při spaní nechtěně své dítě zalehnout. Podle britské studie dochází až ke dvěma třetinám nevysvětlitelných náhlých dětských úmrtí právě při společným spaní.

Dále by dítě nemělo spát s rodiči, kteří požívali alkohol, kouřili, užívali drogy, jsou obézní nebo příliš unavení.