Japonští vědci tvrdí, že se děti dokáží zasmát už 17. den po narození!

Já říkám, není nad dětský smích. Je prostě léčebně nakažlivý. Podle průzkumu Roberta Provine, profesora psychologie, mezi jehož specializace rovněž patří snaha pochopit lidský smích, naznačuje, že smích je formou komunikace, jednou z prvních, kterou si člověk přisvojil a později rozvinul v řeč.

{loadposition reklamni3}

Smích není jenom lidskou doménou, smát se umí i zvířata. U lidí smích znamená většinou pocity štěstí nebo vnitřní radosti, ve společnosti pak signalizuje přijetí a pozitivní interakce. Že je smích nakažlivý, využívají i situační komedie, které nám vloudívají v jistých situacích smích jako kulisu v pozadí, aby nás v těch stejných okamžicích podnítily se také – nejlépe pořádně od plic – zasmát.

Věda, která se zabývá smíchem, se jmenuje gelotologie. Zkuste si to říct několikrát za sebou, jestli se vám jazyk nezamotá. Taky s úsměvem.

Dříve se tvrdilo, že děti se začínají smát až okolo čtvrtého měsíce. Ale japonští vědci, kteří zveřejnili výsledky své studie v červenci 2005, pečlivě studující dětský smích od nejranějších období, toto tvrzení vyvrátili. Děti se mohou spontánně nahlas smát už 17. den po narození.

Smích je nádherná univerzální řeč. Na světě je nespočet jazyků, ale smíchu rozumí každý.

Podle vědců nemáme v mozku žádné „centrum smíchu“, nicméně mozek spolu s naším dýcháním při něm pracuje velmi aktivně. Smích zvyšuje průtok krve, uvolňuje  oxid dusnatý, což preventivně napomáhá snížení zánětů a shromažďování krevních destiček.

Také Sigmund Freud shrnul, že smích uvolňuje napětí a „psychickou energii“ a je prospěšný pro zdraví.

Některé situaci či vtipu se pořádně zasmějeme, až nás bolí mimické svaly i svaly na břiše, a podobný plicní průvan nás může vytrhnout z klidu i při samotné vzpomínce na dávné žertovné kousky.

{loadposition bannerovy}

Prý se člověk optimistou nebo pesimistou už narodí. Podle mého názoru lze i tento původní postoj změnit. Stačí jen najít ty okolnosti, které i zatvrzelého pesimistu rozveselí – láska, pozitiví prostředí, které vnímá každého jako rovnocenného úspěšného člena kolektivu. Negativní kverulantské prostředí nakazí stejně jako pozitivně naladěné, jen to druhé bychom asi vyhledávali raději.

A magnetická síla dětského smíchu stěží nechá někoho chladným, aniž by se mu nepohnul koutek rtů směrem nahoru a neuvolnily strnulé lícní svaly. Jen si představte tu rozesmátou nevinnou tvář, už ta samotná představa evokuje úsměv.

Spokojené miminko svým smíchem vyjadřuje, že ho nic nebolí a nic mu nechybí. A vyloudit mu úsměv na tváři je tak snadné: stačí udělat nějaký legrační výraz nebo zvuk. Dítě vás hned odmění za vaše herecké nadání upřímným místy až zajíkavým smíchem.

A postupně, jak roste, dokáže vytvářet samo různé žertovné kousky. Ještě neumí ani mluvit a už vás pokouší svými vtípky.

A co začne navštěvovat školku nebo se pohybuje v jiném dětském kolektivu, očekávejte doma plnou škálu dětských anekdot. Některým stěží porozumíme, ale ten smích, co je na konci, ten je dostatečným impulsem, abychom se také přidali.

A kdo ještě potřebuje motivaci, pak prosím zde, video, u kterého se nikdo mračit nebude.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This is a Success Notification
Leverage agile frameworks to provider.
Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz