Jak se vede vašemu dítěti před písemkou, testem nebo zkoušením?

Jednotlivé děti si můžeme podle přístupu k budoucí události rozdělit do několika skupin:

  • Dítě s fenomenální pamětí usedne o přestávce v klidu do lavice a v pohodě hledí na chaos a zmatek v okolí. Zeptá se, z čeho se tedy píše konkrétně a začte se do poznámek v sešitu nebo do učebnice. Než zazvoní, je 100 % připraveno a se spokojeným výrazem očekává věci příští.
  • Cílevědomý snaživec vpadne do třídy mezi prvními, vrhne se do lavice a rozechvěle převrací stránky textu nebo příkladů, aby se ujistil, že hodiny příprav nebyly marné. Ostatní spolužáky pravidelně vyděsí otázkou, zda umí to anebo tamto, o čemž ostatní nemají ani potuchy. Na prověrku se těší jako na možnost, jak znova vyniknout.
  • Donucený dříč (kým jiným než rodiči) zamíří do lavice v obličeji rudý nebo šedý podle toho, jestli je tělo na vrcholu stresu nebo těsně před kolapsem. Alespoň jednou odběhne na WC a určitě je mu nějak špatně. Jeho poznámky jsou promáčeny potem a spolužáci bombardováni otázkami všeho druhu. Dítě ví, že musí podat dobrý výkon, neboť se jinak nevyhne trestu nebo lamentování. Jakékoliv testování nenávidí a psychicky i fyzicky ho protrpí.
  • Průměrná většina si doma něco nastuduje a ostatní vědomosti se snaží dostat do hlavy o přestávkách před hodinou H. Fňuká, že tomu nerozumí, ujišťuje se navzájem, že se to nedá naučit, nebyl čas se připravit, že učitel je z různých důvodů blbec a řeší stěžejní otázku, proč se to píše dneska, a jestli by se to nedalo nějak udělat, aby se to odložilo na příště, protože kdyby byl ještě jeden den na přípravu, tak se to určitě v pohodě zvládne. Nervozita stoupá, skupina se vzájemně povzbuzuje a psychicky drží. Prověrky bere jako nutné zlo, které k životu ve škole prostě patří.
  • Skupinka s totálním nezájmem (většinou jako ochranná reakce při neustálém školním neúspěchu, v pubertě často póza) ke všemu, co připomíná prověřování vědomostí. Všeobecného hemžení a řečí kolem testování si nevšímá a často do posledního okamžiku ani netuší, co je předmětem zkoušení. Až do příchodu učitele se zabývá svými záležitostmi. Zadání si přečte (anebo taky ne) a s klidem odevzdává test jako první. Výsledek ho absolutně nezajímá.

Tak co? Do jaké skupiny patří váš potomek? Nebo jste si dokonce vzpomněli na svá školní léta a poznali jste se? Někdy je užitečné vrátit se v čase, oživit své prožitky a pocity, které jste zažívali. Více potom pochopíte, co se děje s vašim synem nebo dcerou a můžete mu svým vyprávěním pomoci jeho písemky, testy a zkoušení lépe zvládnout.

Napsat komentář