Pláč, drobná gesta, mimika…

Je hodně způsobů, kterými miminka vyjadřují svoje potřeby a pocity. Pochopit je se pokoušejí nejen všechny mámy (a samozřejmě i tátové), ale také různé studie a odborníci mapující vyjadřování a komunikaci nejmenších.

Jeden způsob jak se s miminky a batolátky, která ještě nemluví domluvit, existuje už více než 25 let a přesto, že k nám do Čech dorazil teprve minulý rok, rychle se stává důležitou součástí výchovy dětí pro mnohé rodiče. Jde o jednoduchou znakovou řeč pro slyšící miminka a batolata. Díky ní, nemluvňátka dokáží vyjádřit, co potřebují, co cítí a co je ve světě kolem zaujalo bez slziček a nářku.

Ve světě existuje několik různých programů zaměřených na znakování, které se liší nejen obsahem, ale i přístupem, jak učit děti znakovat. Ten nerozšířenější je Baby Signs. Je založen na dlouholetých výzkumech autorek programu – profesorek vývojové psychologie Kalifornské university – Lindy Acredolo a Susan Goodwyn. To je také program, který Michaela Tilton zvolila pro svou vlastní dceru, když žila v Americe a poté licenci na tento program přivezla s sebou do Čech, když se i s rodinou přestěhovala zpět do rodné země.

{loadposition reklamni4}

„S výběrem programu je to jako s výběrem školy – chtěla jsem pro své dítě to nejlepší a tak jsem zvolila program, který je ověřen výzkumem a také vyzkoušen miliony rodičů z různých zemí světa. Vyplatilo se to. Byla jsem výsledky nadšena stejně jako všechny maminky, které se svými dětmi znakovaly před námi“, říká Michaela a dodává: „Znaky jsme Sofii začali ukazovat v šesti měsících a prvního znaku jsme se dočkali v jedenácti měsících. Byl to znak „hotovo“. Nejdříve ho používala při jídle, ale pak ho začala používat, i když chtěla jít z vany nebo když měla „hotovo“ v nočníku. Za pár dní následoval znak „světlo“. To mě dost překvapilo, protože nešlo o příliš praktický znak, který by vyjadřoval její potřeby. Nejdříve ho používala, když jsme rozsvítili světlo, ale ukázala ho také při pohledu na pouliční lampu. Nejdříve jsem to nechápala, ale potom mi došlo, že večer předtím ji viděla rozsvícenou. Pro mě to byl jasný důkaz toho, že ji znakování zajímá nejen proto, aby mi uměla sdělit, co chce, ale také proto, aby se se mnou podělila o svět okolo sebe. Veřím, že hodně maminek dokáže rozpoznat i bez znakování, jestli jejich dítě chce jíst nebo pít, ale tento způsob komunikace mi umožnil, abych pochopila mnohem více, např. když dcera ukazuje, že pán v obchodě má na hlavě čepici nebo že slyšela venku štěkat psa. I taková konverzace je možná s dítětem dřív než začne mluvit“.

První slova

Objevovat svět pomocí znaků Sofiu velmi bavilo, ale nebylo to překážkou rozvoje její slovní zásoby. Jako roční začala používat slova jako máma, táta… a postupně se učila nová. S rozvojem jejích komunikačních schopností se postupně začaly vytrácet znaky, které do té doby používala se samozřejmostí. Michaela vysvětluje: „Znak pro jídlo se prakticky úplně vytratil, když začala říkat „ham“, ale někdy, když chce něco zdůraznit, tak ho použije. Například když jsem jí řekla, že už nedostane další sušenku, tak se postavila přede mne a řekla „ham“ a k tomu důrazně ukázala znak pro „jídlo“ a potom následoval stejně důrazný znak „ještě“.

{loadposition reklamni}

Jak se rozrostlo množství znaků, které Sofia ovládala, přibyla i slova, která říkala. V obou případech postupně narůstal i počet kombinací: „Např. spojení znaků jako „mléko“ a „spát“ začala používat asi jako 15měsíční. Postupně přicházely znaky pro zvířátka, bezpečnostní znaky jako „horké“ a „bolí“, a když měla rok a půl, konečně jsme se dočkali i gesta „děkuji“. V 19 měsících dokázala vyjádřit asi 20 slov a více než 50 znaků. Než se její schopnost vyslovovat slova dostala na takovou úroveň, že se už učila jen nová slova a ne znaky, používala asi 80 znaků. Její slovní zásoba přesáhla znakovou zásobu kolem druhého roku a v té době se znaky začaly opravdu rychle vytrácet. I když i teď ve dvou a půl letech stále ještě znaky občas použije, když chce něco zdůraznit, nebo když má třeba plnou pusu a chce něco říci. Přesto, že znaky nepoužívá, vím, že si je stále pamatuje, protože je teď také učí svou desetiměsíční setřičku Sarah.

Proč to zkusit?

„To, že miminka nedokážou mluvit, ještě neznamená, že nám nemají co říci. Chtějí se s námi podělit o to, co je těší, trápí, co chtějí… Problémem je, že schopnost mluvit se vyvíjí pomaleji než jejich touha komunikovat. Naštěstí batolata dokážou ovládat ruce a další části těla dříve než hlasivky a ostatní „nástroje“ nutné k verbální komunikaci. To dává dětem příležitost komunikovat neverbálně a překlenout tak období, kdy to nedokážou pomocí slov,“ říka Michaela Tilton.

V současnosti se znakové řeči batolat věnuje už spolu se svým manželem profesionálně. V Čechách prezentují výukový program Baby Signs, jehož metodou se učí v mnoha městech už tisíce rodičů se svými dětmi. Co je k tomu vede? Michaela uvádí dva hlavní důvody. Zpříjemní jim to každodenní život s dítětem a zároveň v prvních třech letech života poskytuje znaková řeč dítěti impulz k emočnímu a intelektuálnímu rozvoji. Rodiče, kteří se svými dětmi znakují, jsou často překvapení tím, kolik toho jejich malé mimčo už vnímá a čemu všemu rozumí. Znakování často způsobuje, že rodiče začnou s dětmi trávit více času a více s nimi komunikují.“

Znakovat je možné od narození

Jak znakovat, od jakého věku a jak? Michaela radí rozlišovat dva momenty – jeden, kdy rodiče začnou dítěti znaky ukazovat, a potom okamžik, kdy dítě začne znaky samo používat. To první závisí zejména na rodičích. Znaky je možné předvádět dětem od narození. Většina rodičů však začíná se znakováním v době, kdy se předpokládá, že dítě začne znaky používat. K tomu většinou dochází mezi 8. – 12. měsícem věku dítěte. Výsledky dlouhodobých pozorování v zemích, kde se znaková řeč batolat využívá již déle, potvrdily, že znakování má význam i pro děti, které už umí pár slov. „Známe případy, kdy rodiče začali používat znaky až v 18 měsících nebo i později. Děti v tomto věku jsou často neschopností se dorozumět frustrované a uchylují se ke komunikaci pomocí pláče a vzteku. Když jim rodiče začnou znaky ukazovat, rychle je pochopí a často už za pár dní začnou takto komunikovat.

Neopozdí se u dítěte vývoj řeči? Nebude mít problémy s verbální komunikací?

Podobné otázky se určitě honí v hlavě mnoha rodičům. Michaela klade důraz na hlavní zásadu znakování: „Platí, že spolu se znakem vždy vyslovujeme i slovo a dětem se ukazují jen znaky pro ta slova, která ještě neumí vyslovit. Postupně, jak se učí nová slova, samy přestanou znaky používat. Je to úplně přirozené a neodvratitelné. Není třeba se obávat toho, že znakování negativně ovlivní vývoj řeči. Dokonce výzkum prokázal, že je tomu právě naopak. Znakování pomáhá dětem začít mluvit dříve“.

{loadposition bannerovy}

Výzkum

Řeč kontra znaky – toto dilema provází tuto formu komunikace od začátku. Když bylo v r. 1982 znakování poprvné popsáno doktorkami psychologie Kalifornské univerzity Lindou Acredolo a Susan Goodwyn, odborná veřejnost jim položila stejnou otázku. Právě proto začal dlouholetý výzkum, který porovnával dvě skupiny dětí, které měly na začátku výzkumu 11 měsíců a byly na stejné úrovni (ve schopnosti komunikovat, pohlaví, pořadí narození v rodině a v otázce vzdělání a příjmu jejich rodičů). Zjistilo se, že po roce komunikovaly znakující děti na úrovni ostatních vrstevníků v průměru o 3 měsíce starších a po dalším roce znakující děti předběhly druhou skupinu o celý rok. Na základě tohoto výzkumu vyvinuly doktorky Acredolo a Goodwyn program znakové řeči pro batolata Baby Signs, který se dnes využívá už ve více než 14 zemích světa.

V Americe začaly program hojně využívat bilingvní rodiny. Doktorky Acredolo a Goodwyn sbíraly zkušenosti, které potvrdily, že pro děti hovořící od mala vícero jazyky vytvořilo používání znakové řeči jakýsi most mezi danými jazyky. Michaela si to vyzkoušela na vlastní kůži. Manžel je Američan a na dcerku se mluví od narození anglicky i česky. Znaky pomohly v tom, že nám Sofia dala neomylně najevo, že rozumí oběma řečem. Když jsem např. řekla anglicky „ukaž pejska“, tak dcera napodobila znak pro psa. Když jsem to řekla česky, dcera udělala stejný znak. Od raného věku je pro ni samozřejmé, že existují dvě slova k popsanému znaku. Je to cesta k pochopení toho, že jednotlivé pojmy mohou být vyjádřeny různými slovy.

Celá rodina

Čím více lidí s dítětem znakuje, tím lépe, říká Michaela. Na základě zkušeností, které z kurzů znakové řeči v České republice mají, ví, že k této komunikaci se mimo rodiče často přidávají i prarodiče a sourozenci. Michaela je toho názoru, že „…znakování je vítaným pomocníkem při sbližování se sourozenci. Často pomůže snížit žárlení a pocity méněcennosti z toho, že rodiče věnují více času miminku. Starší děti se lehce znaky naučí a mohou též svého bratříčka nebo sestřičku učit. Děti potom pociťují hrdost a uspokojení z toho, že rodičům pomáhají, a zvyšuje se jejich sebevědomí a také se tak buduje vztah k sourozenci.“

{loadposition reklamni3}

Znakování není třeba věnovat výhradní čas, po jeho naučení ho rodiče mohou okamžitě zařadit do běžných denních aktivit. „Znakujeme s dětmi při jídle, v parku, při koupání, při prohlížení obrázkových knížek apod. Díky tomu, že nám dítě umí sdělit, co chce, nemusíme hádat a hned víme, jak mu vyhovět, takže to vlastně šetří čas. Jako příklad mohu uvést svoji dceru. Jednou večer seděla nad talířem s brambory, masem a vařenou mrkví a navzdory tomu, že je dobrý jedlík, ten večer nejedla. Zeptala jsem se, co jí je, jestli nechce napít, ale kroutila hlavou a udělala znak pro sýr. Donesla jsem jí ho a ona klidně začala jíst. Kdyby znak neznala, nevím, jak dlouho bychom se trápily, než bych rozluštila, co chce. Znakování tedy nezabere žádný čas navíc, ale vyžaduje pravidelnost a důslednost. Když se rozhodnete dítě učit, je potřeba využít každou příležitost.“

Program zvládnete za dvě hodiny

Naučit se program znakové řeči pro miminka a batolata je jednoduché a je možné se ho naučit ve dvouhodinovém kurzu pro rodiče nebo z dostupných materiálů. Jde o důmyslné působení na dítě, respektující jeho podněty a možnosti. Vždy je přirozené, že děti používají prakticky od narození různá gesta a znaky, jako pozdrav – pá-pá, nebo jiné. Michaela však dodává na závěr: „Cílem programu není děti přeučovat k něčemu novému, vymyšlenému. Znaková řeč má spontánní a přirozený repertoár rozšířit. Když si dítě vymyslí vlastní znak, kterému rodiče rozumí, není třeba ho přeučovat. Na našich kurzech nabízíme rodičům videoslovník, který má 100 znaků. Jde o nejčastější používané výrazy pro děti do 3 let, ale pokud rodičům nějaké znaky chybí, doporučujeme jim, aby si chybějící znaky vymysleli.“

Seznam míst a kurzů po celé republice je na webových stránkách programu www.babysigns.cz. K dispozici jsou jak semináře pro rodiče, tak i kurzy pro děti a mnoho různých akcí pro rodiče znakujících dětí.