Bohužel, cílenému výzkumu rozvoje výtvarného projevu u dětí od jednoho roku u nás prozatím nebyla věnována větší pozornost. Toto jsou závěry vyplývající z mé tříleté praxe arte terapeuta a z pozorování více než 150 dětí od jednoho roku do dvou a půl let věku, které prošly mými kurzy „hravého malování“ v Brně a okolí.

Malé děti, kterým umožníme volně malovat, tedy tvořit vědomé barevné otisky ruky, dávají najevo radost. A to nejen radost z barevné stopy, kterou za sebou zanechávají, ale především z činnosti samotné. Ačkoli je více zajímá činnost, kterou právě provádějí, než výsledek jejich snahy, jsou si vědomy svého díla a rády se svým výtvorem chlubí. Ukazují na obrázek a uvědomují si svoji aktivitu při vytváření tohoto jedinečného a neopakovatelného díla, prvního výsledku jejich činnosti, který v nezměněné podobě zůstává zachován po delší dobu. Reakce sociálního okolí, obdiv a pochvala, je může motivovat k další tvorbě. Obrázek se tak stává prostředkem k navození sociálního dialogu, a to i u dětí, které ještě neumějí mluvit.

Malování také učí děti trpělivosti a setrvání u činnosti jako takové. Postupně se prodlužuje doba pozornosti, po kterou dítě maluje. Zpočátku u malování vydrží okolo pěti minut, ale tato doba se postupně prodlužuje. Některé děti v závěru kurzu zvládnou malovat i 45 minut.

Velmi důležitý je i sociální přínos kurzů, které učí děti pracovat v kolektivu. Dítě si postupně zvyká na pravidelné trávení času ve stálém sociálním prostředí, objevuje první pravidla, získává první kamarády. Učí se rituálům, které mu umožňují snadnější začátek a ukončení vlastní činnosti.

Malování jako podpora rozvoje motoriky

{loadposition reklamni3}

V mých kurzech dětem nabídneme prstové barvy a ukážeme jim, jak s nimi malovat. Barvu nabíráme prsty a hmotu roztíráme na papír. Možnost vnímat barvy hmatem je pro děti velmi obohacující. Většina dětí projevuje preferenci jedné nebo druhé ruky již v jednom roce.  Pokud děti upřednostňují jednu ruku, navádíme je k používání obou, na což mohou zpočátku reagovat negativně (pláč, zlost, odmítnutí), ale postupně, ve druhé polovině kurzu, si zvyknou. Pokud jim pak matky nabídnou kelímek s barvou, děti používají k nabrání barvy bližší ruku. V průběhu deseti lekcí děti zvládají malování oběma rukama bez emocionální reakce, jakkoli se většinou nejedná o rovnocenné využívání obou rukou, ale spíše náhodné doplnění. Na počátku kurzu to nebylo u většiny dětí pozorováno.

Pokud jde o používání prstů při nabírání barev z kelímku, děti jednoznačně používají zpočátku ukazováček (pouze jedna holčička v průběhu celého kurzu používala palec, ale oproti svým vrstevníkům vykazovala nižší stupeň soustředění). Postupně se naučí k nabírání barev používat více prstů.

Motorické dovednosti člověka jsou tvořeny dvěma složkami, které lze získat souběžně. V okamžiku, kdy se novému motorickému úkolu učíme, tak instrinsická složka se zajímá o to, jak se pohyb vykonává, exstrinsická složka zjišťuje umístění pohybu v prostoru.

Zrakové a vizuokinestetické vnímání pohybů ruky je zprostředkováno cerebro-cerebelárními spoji mezi levou polovinou mozečku a pravou temenní kůrou. Pravostranná temenní kůra a levostranná zadní a zevní mozečková kůra tedy kombinují zrakové exteroreceptivní informace s interoreceptivními kinestetickými informacemi. Předpokládá se, že interakce těchto dvou oblastí aktualizuje „obraz vlastního těla“ v průběhu pohybu v čase a prostoru. Poloha ruky v prostoru je zajišťována primární motorickou kůrou (M1), která cíleně ovládá jednotlivé svaly.

Při malování a pohybu po papíře děti očima sledují pohyb vlastního prstu či prstů a zpětně pozorují i stopu, kterou na papíře tvoří. Velký formát papíru, na němž uprostřed dítě sedí, dítěti umožní pohodlné malování ve všech směrech a dává mu tak prostor pro zkoušení a učení se různým pohybům rukou (případně nohou) a prstů.

Barvy a vnímání barev

Pokud jde o barvy, jednoznačně nejoblíbenější je v mých kurzech zelená. Je první samostatnou volbou dětí. Následuje černá a červená. Bílou barvu používají děti většinou jako doplněk, při míchání barev, samostatně (při malování na tělo) ji používají jen holčičky.

{loadposition bannerovy}

Většinu dětí zpočátku nezajímá malování na papír, ale zkoušejí barvami pomalovat sebe nebo rodiče. Tato činnost – bodypainting, tedy malování na tělo, je stará jako lidstvo samo. Nejdříve lidé malovali na tělo, aby chránili kůži před sluncem nebo se přizpůsobili okolnímu prostředí. Později získalo malování těla rituální význam jako součást mystických a náboženských obřadů. V moderní době je v naší společnosti zdobení kůže – především obličeje – prostředkem k přilákání pozornosti. Bodypainting jako takový je také módním uměleckým směrem.

Pokud dáme dětem možnost malovat kdekoli po těle, zajímají je nejprve ruce a nohy. Oblast trupu, jako „prostoru“ vhodného k malování, následuje až poté. Jejich činnost se dá přirovnat k průzkumu neznámého terénu. Děti jakoby barvou označují místa, která již navštívily, která ohmataly. Zjišťují citlivost svého těla, posuzují příjemné a nepříjemné doteky – např. na chodidlech nebo dlaních, kde jsou tisíce nervových zakončení. Při malování je tak možné zábavnou hrou opakovaně stimulovat mnoho tisíc nervových zakončení naráz. Nejedná se tedy pouze o malování – prožitek vnímaný zrakem, ale i o zážitek hmatový. Světy těchto dvou smyslů se při hravém malování dětem propojují – barvy časem mění svůj odstín, svou konzistenci, schnou, ztrácejí sytost… Ve vodě se pak barvy rozmočí a slijí do odstínu šedé. To vše vnímají děti nejen zrakem, ale doslova na vlastní kůži.

Situace, na které je dobré být při malování s dítětem připraven:

• Dítě odmítá malovat (brání se nové, neznámé činnosti v cizím prostředí)
• Dítě se bojí malovat (nechce se ušpinit, nerozumí tomu, že teď se ušpinit může, nevyhovuje mu zvolená technika např. pěna,…)
• Dítě křičí a zlobí se při malování (vyjadřuje svůj nesouhlas z různých důvodů nejčastěji: není na malování předem připraveno, vadí mu míchání jednotlivých barev, vadí mu cizí osoba v jeho blízkosti, ruší ho zvuky v místnosti,…)
• Dítě začne jíst barvy (ochutnání barev u mladších dětí, pojídání barev i přes zákaz rodičů)
• Dítě nanáší barvy záměrně mimo papír (pokud dítěti lépe vyhovuje vertikální poloha papíru, je vhodné pomůcky přizpůsobit)

Nesmíme zapomínat, že vždy je pro dítě důležitá opora v rodiči a jeho vlastní příklad.

Blue Spiral – http://www.bluespiral.cz/