Hlídací babička a dědeček je vysoký jackpot v loterii rodinného života!

Statistika v České republice hovoří jasnými čísly. Asi 70 % mužů a žen ve věkové kategorii 50-70 let plní (ať už formálně nebo aktivně) roli prarodiče. 60 % z jejich celkového množství navštěvuje svá vnoučata celkem pravidelně a stará se o ně i bez přítomnosti rodičů. Celé tři čtvrtiny prarodičů bydlí v blízké vzdálenosti (do 25 km) svých dětí a vnoučat. Což jsou údaje, které pro české mámy a táty zní velice slibně!

Mít prarodiče, kteří jsou i v dnešní hektické době ochotni a schopni věnovat svůj čas prapotomkům, je pro děti dar, který pro ně nekoupíte za žádné peníze!

Rozumná a milující babička a děda patří do života dětí ne okrajově, na skok, jednou za půl roku, na pár minut přes skype nebo třemi větami v telefonu. To ani náhodou! Jsou totiž neobyčejně důležitou součástí dětské výchovy, jejich nazírání na svět, budování hodnot a mají nezastupitelnou cenu při předávání životních zkušeností. Ani oni sami nezůstanou ochuzeni, protože vnoučata se mohou stát velice pozitivním impulzem v pozdních letech jejich života, vnést jim do každodenní reality okamžiky radosti a přinutit je nerezignovat na okolní svět, kterému už mnohdy nechtějí rozumět.

Představa zapálené babičky a dědy, kteří jen čekají na zavolání, aby pohlídali ty naše výjimečné děti, by měla zůstat uložena hluboko v našem mozku a vůbec bychom ji neměli vytahovat a nějak se s ní blíže zaobírat. Automaticky předpokládat, že za nás zaskočí o všech prázdninách, v době nemoci, na cestě do a ze školky či školy, kvůli kroužkům a kdykoliv si budeme chtít odpočinout, by bylo nejenom bláhové, ale hlavně odsouzeníhodné. Prarodiče nejsou a ani se nemohou stát hlídací službou zdarma, která je připravena nastoupit kdykoliv během 24 hodin.

Respektovat a být respektován, je to, oč tu běží!

Je pravda, že ve většině případů jsou díky moderní medicíně starší lidé v docela dobré kondici a mnohdy velice činorodí. Někteří zůstávají v zaměstnání také v penzijním věku a mnozí si ještě bez výrazných problémů příležitostně nebo pravidelně přivydělávají. Také nabídka rozmanitých aktivit, šitých jim přímo na míru, dokáže mnohé babičky a dědečky tak nadchnout, že vlastně žijí v jednom kole. Najít si čas na svá vnoučata bude v jejich případě především organizační a časový problém, který lze s menšími či většími kompromisy doladit ve prospěch všech zúčasněných.

Jiná skupina prarodičů už nemá sílu, trpělivost anebo vůbec chuť trávit čas ve stáří s malými dětmi, ať z důvodu nemoci, nesouhlasu s partnerem svých dcer a synů, odlišných názorů na výchovu nebo se jim nelíbí, že společně s vlastními vnoučaty by se měli starat i o ty nevlastní, které se v rodině objeví. Můžete se pokusit po troškách zlomit jejich negativní postoj, ale pokud to nepůjde, nezbývá, než abyste se s jejich volbou smířili. To ovšem vůbec neznamená, že byste na touhu po babičce nebo dědečkovi rezignovali!

Tzv. adoptivní prarodiče mohou v některých případech nahradit ty vlastní!

Zapátrejte ve vašem okolí, využijte inzertní služby nebo přímo vyhledejte ty placené, které vám vyhledají adoptivní babičku kousek od vašeho bydliště. Někde určitě žije člověk, který je sám, nemá vnoučata, anebo ty jeho bydlí daleko od něj a strašně rád by nabídl svůj čas a lásku, které má na rozdávání. Můžete tak do své rodiny získat nového člena a vašim dětem přivést do života úplně jinou dimenzi. A je taky možné, že z neznámé paní Novákové nebo pana Malého od vedle se stane babi či děda se vším všudy. Zákoutí života jsou někdy velice zajímavá a zvláštní. A o lidech to platí dvojnásob!

Napsat komentář