Michaela Tilton
Obsah článku
Nové metody, které za nás nebyly. Jsou potřebné?
Vždy když se začne hovořit o novinkách ve výchově dětí nabídne se otázka zda je to opravdu potřebné. Vždyť za nás to také nebylo a vyrostli jsme bez problémů. Ale je tohle správný názor? Způsobů jak se na toto téma podívat je hned několik…
Co způsobí, že někteří lidé jsou vyjímeční a jiní jen průměrní? Je to nadání, které je vrozené a nelze ho ovlivnit? Malcolm Gladwell ve své knize Vyjímeční: příběh úspěchu (Outliers: The Story of Succsess), která vyšla loni tvrdí, že vyjímeční lidé se nenarodili vyjímeční, ale stali se výjímečnými díky přístupu k informacím a praxi a své stanovisto vysvětluje na příkladech lidí jako Mozart nebo Bill Gates.
| {loadposition reklamni3} |
Pokud bychom tuhle myšlenku připustili, znamenalo by to, že všechny děti mají ohromný potenciál, který v nich čeká na to, aby byl využit. Bude jen záležet na tom, k jakým informacím a zkušenostem se dostanou. A protože první tři roky v životě dítěte jsou také ty nejvíce formativní a dítě je v této době většinou v kontaktu se svými rodiči, bude záležet na rodičích, jaké úspěchy na něj v životě čekají.
Věda postupuje mílovými kroky. Jen v oblasti vývoje mozku se v posledních deseti letech odhalilo více nových informací než za celou dobu existence lidstva. Tento výzkum se dá velmi snadno přeložit do oblasti vývoje a tak není divu, že na jeho základě vznikají nové a nové programy s aktivitami pro rodiče s dětmi.
Další možnost, jak se na tuto otázku podívat je ta, že v době, kdy my (rodiče)jsme byli miminky a batolátky, svět vypadal úplně jinak. Díky globalizaci je už téměř nemožné se uplatnit bez znalosti světového jazyka a na pracovním trhu je konkurence z celého světa, která klade zvýšené nároky na znalosti, logické myšlení a akademické úspěchy. Vědci prokázali, že základy jazykovým a kognitivním schopnostem se pokládají již od narození a záleží na nich celý další vývoj.
A z čeho vlastně můžeme vybírat? Programů, které podporují psychomotorický vývoj je mnoho.
Rozvoj komunikace
Některé děti začnou mluvit dříve a jiné později. Vědci prokázali, že na kognitivní a emoční rozvoj dítěte nemá vliv to, kdy dítě začne mluvit, ale to, kdy začne komunikovat. Jaký je v tom rozdíl a jak jinak než pomocí slov se dá komunikovat? Za komunikaci v tomto smyslu považujeme jakýkoliv způsob dorozumění mezi dětmi a osobami, které o ně pečují. Víte, že miminka se naučí ukazovat na předmět, který chtějí, mávají na rozloučenou, kývají hlavou na souhlas. To vše je neverbální komunikace. Již před více než dvaceti lety se profesorky vývojové psychologie na Kalifornské universitě rozhodly zjistit, co se stane, když tuto základní neverbální komunikaci rozšíří o další znaky, které dětem předváděly.
Výsledky byly překvapením pro ně, rodiče dětí i odbornou veřejnost. Později svou teorii dlouhodobě zkoumaly a na jejím základě vyvinuly metodu Baby Signs (Dětské znaky), která je už i u nás oblíbená a často zjednodušeně nazývaná „znakování“. Výsledky výzkumu dětského znakování ukázaly, že když se děti dokáží domluvit ještě před tím, než se naučí vyslovovat slova, má to vliv na mnohem více stránek vývoje než samy objevitelky znakování původně předpokládaly.
Miminka si umí říci o jídlo či pití, umí vyjádřit kdy už mají dost nebo kdy se jim chce spát. To je sice užitečné, ale mnohá maminka to pozná i bez znaků. Překvapivé bylo, že děti začnou znaky používat častěji k vyjádření věcí, které se bez znaků vyjádřit nedají. Dělí se snámi o svůj svět a říkají nám, že slyší jak se v předsíni otřepal náš pes a zazvonily mu známky, že na obloze letí letadlo i když z našeho úhlu oknem nebylo vidět, nebo že je právě zajímá ten malý ptáček na zemi vedle slona i když my se dítěti snažíme povídat o slonovi. Díky znakování na děti mnohem častěji mluvíme, protože témat je moc a dítě si je často vybírá samo. To přispívá k tomu, že povídáme o tom, co dítě zajímá, a tím se dítě více soustředí a učí.
Procházky venku a hraní doma se stanou zábavou s nekonečným povídáním. Není divu, že znakující děti v průměru začínají mluvit dříve a snadněji se učí. Impuls ke kognitivnímu rozvoji, který dětem znakování dává, představuje náskok i ve škole a později v životě. Po sedmi letech od začátku studie, autorky programu kontaktovaly, osmileté děti, které jako miminka a batolátka znakovaly a když jim změřili inteligenci, čekalo na ně ještě jedno překvapení: jejich průměrné IQ bylo o 12 bodů vyšší než průměr pro daný test.
Rozvoj emoční inteligence
| {loadposition reklamni3} |
Znakování má ještě jednu velkou výhodu. To, že děti začínají dříve komunikovat jim dá příležitost dříve komunikovat o svých pocitech, dát svým pocitům jméno a začít se učit vžívat do pocitů druhých, což rozvíjí empatii. To vše se dá shrnout do rozvoje schopností, které se označují jako „emoční inteligence“ nebo zkráceně EQ. Emoční inteligence se stala středem pozornosti když Daniel Goleman v roce 1995 vydal knihu převratného významu Emoční inteligence, proč může být důležitější než IQ (Emotional Inteligence Why It Can Matter More Than IQ). Vysvětluje v ní, že emoční inteligence má na spokojenost a úspěchy člověka větší vliv než výše jeho IQ.
Manažeři velkých firem platí vysoké částky za kurzy emoční inteligence, které jim mají pomoci v jejich osobním i pracovním rozvoji. Ale emoční inteligence, stejně jako mnoho ostatního, se začíná rozvíjet již v raném věku. Dalo by se tedy říci, že dohánějí to, co jim v dětství nebylo dáno.
Kurzů emoční inteligence pro rodiče malých dětí u nás ještě mnoho není, ale začínají se již objevovat. Pro ty, co nenajdou vhodný kurz v okolí, existuje i několik dobrých knih přeložených do češtiny jako například Emoční inteligence dítěte a její rozvoj od Lawrence E. Shapira.
Cizí jazyky
S tím, že naučit se cizý jazyk je dnes již nezbytností, souhlasí asi většina rodičů. Ale kdy s učením začít?
Do 60. let se vědci domnívali, že pokud začneme děti učit jazyk příliš brzy – ještě před tím, než je u nich pevně zakořeněná mateřština – může to dítě splést a bude pak trvat déle než se naučí mluvit.
Tuto hypotézu jednoznačně vyvrátili ve své studii Elizabeth Pealová a Wallace Lambert na McGill University v Montrealu, v níž dokázali, že bilingvní děti mají nad monolingvními obecně převahu v celé řadě inteligenčních testů a různých stránek úspěchů ve škole.
O souvislosti mezi bilingualitou a lepším IQ hovoří i výsledky výzkumu týmu Dr. Andrea Mechelliho z londýnské University College London otištěné v časopise Nature, které dokázaly, že hustota šedé kůry mozkové na snímcích levé části mozku byla u bilingvních dětí větší než u dětí, které mluvily jen jedním jazykem. Levá strana mozku zpracovává informace a kontroluje různé aspekty smyslového vnímání, paměti a řeči. Dr. Mechelli zjistil, že zvýšení hustoty je nejvýraznější u dětí, které se naučily cizí jazyk do pěti let.
A právě kolem pátého roku života je řeč z velké části u dítěte rozvinuta a mozek se jakoby soustředí na jiné aktivity a okno příležitosti, kdy je možné se řeč naučit jako svou mateřtinu „bez učení“ se nenávratně zavírá. Vědci se shodují, že ideální věk kdy dítěti představit nové jazyky je v době, kdy se řeč začíná vyvíjet, takže vlastně od narození, kdy dítě ještě nemluví ani ve svém primárním jazyku.
I u nás již existuje několik programů, které nabízejí jazykové kurzy pro miminka a batolátka. Nejčastěji to jsou kurzy angličtiny a za zmínku určitě stojí novinka na našem trhu – kurzy Go Kids! English – které kromě angličtiny, používají i znakování jako most mezi jednotlivými jazyky. Pro dítě je totiž snadno pochopitelné, že jeden výraz se dá vyjádřit znakem a zároveň několika zvuky (slovy v různých jazycích).
Motorický vývoj
| {loadposition reklamni3} |
Pro zdravý vývoj dítěte je nesmírně důležitá nejen něžná náruč rodičů, ale i další aktivity, které pomáhají psychomotorickému vývoji. Ideálním startem může být plavání a cvičení rodičů s dětmi, na které navazují další programy. Kojenecké „plavání“ má dobrý vliv na zdravotní a psychomotorickou kondici dětí. To nejdůležitější je však právě kontakt rodičů s dětmi a společně strávený čas při pohybové aktivitě, v rámci které dochází k rozvoji empatie, vzájemného porozumění a tím i citové vazby mezi nimi. Právě s těmito kurzy u nás začala už před více než dvaceti lety zakladatelka kojeneckého plavání Eva Kiedroňová, jejíž metodiku dodnes používají i za hranicemi naší země.
Hudební výuka
“Není nehudebních lidí. Jsou jen nerozvinuté talenty!” je heslo jedno z mnoha programů, které rozvíjejí hudební sluch u dětí v prvních měsících života. Písničky, říkanky, tancování, to vše napomáhá k rozvoji nejen hudebních schopností, ale také motoriky, kreativity, rozvoji řeči atd.
Kam dřív?
Na první pohled se může zdát, že pokud tedy chceme svým dětem dopřát to nejlepší, musíme je již od narození nosit s sebou na hodiny znakování, angličtiny, cvičení, plavání, hudby a kdo ví co ještě. Tohle by ovšem samozřejmě jako každý extrém bylo ve výchově dítěte nevhodné a nežádoucí. Miminko je úplně spokojené v náruči své maminky a pokud mu maminka k tomu ještě zazpívá písničku, je to pro něj nejméně stejně přínosné jako hodina hudby. My rodiče máme schopnost dítěti připravit zajímavé podněty a zkušenosti i bez toho, abychom obíhali všechny kurzy v okolí. Někomu stačí přečíst si knihu, někdo si raději zajde na kurz rodičovského vzdělávání – najdete je většinou ve vašem mateřském centru nebo na webu.
Mnoho kurzů pro děti také nabízí kombinaci různých aktivit. Tak například kurzy znakování pro děti obsahují i hry na rozvoj motoriky a zpívání. Takže není třeba s dítětem docházet na různé úzce zaměřené kurzy.
Na co si dát pozor
Při výběru vhodného programu je nejlepší se spolehnout se na vlastní intuici. Většina dobrých programů nabízí ukázkové hodiny, kde se můžete bez závazku rozhodnout, zda vám právě jejich výukové metody vyhovují. Vždy je také dobré se zeptat ostatních maminek a zjistit, jaké programy jsou ve vašem okolí k dispozici a jaké jsou. Při výběru bychom se měli řídit jedním zlatým pravidlem – programy pro miminka a batolátka musí být zejména zábavou, při které se dítě rozvíjí a ne drilem, který nám slibuje z dětí udělat génia. Takže pozor na všechny „výukové programy“, které učí malé děti něco na základě rafinovaných výukových karet a kde se děti nebaví, jen učí.
{loadposition bannerovy}
Na západ od nás byly tyto metody populární v 80. letech, ale brzo vymizely. I dnes se čas od času s nějakou setkáme. Děti se při nich mohou naučit neuvěřitelné věci – například jsou metody jak naučit roční dítě číst (některá slova) – lze to, ale dítěti to prakticky nic nedává. Takže na čas budete mít dítě, se kterým se můžete chlubit, ale pro jeho budoucí vývoj to moc neudělá.
Rozhodnutí je na vás
Většina z nás se žádných podobných kurzů pro miminka a batolátka neúčastnila a také jsme dnes relativně v pohodě. Snad ale stojí za to se zamyslet nad tím, zda to také znamená, že jsme dosáhli svého maximálního potenciálu. Jsme opravdu tak šťastní a úspěšní (nejen v zaměstnání) jak jen to jde? A pokud ne, chceme dát svým dětem ten nejlepší možný základ, který umíme a který nám moderní výsledky vědy nabízejí, nebo nám stačí, když jim dáme stejný základ jaký jsme dostali my? Věřím, že co čtenář, to jiná odpověď. A tak to má být, jako rodiče máme možnost volby a rozhodujeme se podle toho, co se nám zdá nejsprávnější.
V knize Dětská duše (Baby Hearts) autorky Linda Acredolová a Susan Goodwynová přirovnávají novorozence z hlediska jeho formování k teplé želatině a rodiče k želatinové formě. Miminka jsou neuveřitelně flexibilní a „formovatelná“. Postupem času želatina chladne a nabírá určitý tvar. Pokud je forma krásná a stabilní, odrazí se to na želatině. Je před námi tedy těžký úkol, ale odměna když to zvládneme, je ta nejkrásnější.
Autor: Ing. Michaela Tilton, MBA