Ať ve škole vašeho potomka zvoní nebo ne, vždy se objeví nějaký signál, který ukončuje společnou práci s učitelem. Reakce na něho jsou různé. Záleží na věku dítěte a ještě více na třídním kolektivu. Může to být nepříjemné překvapení, protože ho předmět baví, netrpělivé vyskočení z místa, pokud má naplánovanou nějakou akční přestávkovou činnost, nebo úlevné povzdechnutí, že má vyučovací hodinu za sebou.
Obsah článku
Přestávka ve škole je pro mnohé děti nejlepší část vyučovacího dne!
Prvňáčci vyrazí okamžitě za svou paní učitelkou. Začíná boj o její pozornost. Během minuty se doslova na ni nalepí a každý z nich spustí lavinu svých zážitků a problémů. Touží po vyslechnutí, uznání, pochvale i radě. Když se jim všeho dostane nebo v případě zjištění, že jsou bez šance dostat se na řadu, rozprchnou se po třídě nebo na chodbu, aby vybili svou energii a běhají, skáčou, bezhlavě lítají, válí se po zemi, různě se pošťuchují a hlavně křičí!
Správný pedagog na dozoru u prvních a druhých tříd stojí uprostřed chodby jako maják a pozoruje neustále se valící vlny dítek šťastných z pocitu nabrané svobody. Bedlivě přihlíží jejich „řádění“ a zasahuje jen u blížících se katastrof nebo těch proběhlých.
Výrazná změna začíná v průběhu 3. a 4. třídy! Tipnete si, proč?
Děti se nejpozději během těchto dvou ročníků stanou majiteli mobilních telefonů. Ani náhodou těch nejobyčejnějších, ze kterých jde jen zavolat a poslat sms, což by bez problémů pokrylo oprávněné důvody rodičů PROČ MÉ DÍTĚ MUSÍ MÍT SVŮJ MOBIL. Potřebuje rovnou nejnovější model s pěknou zásobou dat, aby se nestalo nechtěným outsiderem kolektivu. Nevyužitá energie z vyučovací hodiny je tedy místo do klábosení a pohybu nasazena do her a aplikací.
A tak tu máme přestávky, ve kterých děti posedávají samy nebo v malých skupinkách u zářivých krabiček, ponořeny do svého virtuálního světa. Někdy se v důsledku sporu postrkují, vyštěknou pár slov nebo se i proběhnou z jedné strany třídy na druhou, ale to je tak vše.
Pedagog na chodbě stráví mnohdy nečekaně pokojné chvilky a prochází třídami, jen aby se ujistil, že děti s přilepenými mobily u ruky ještě žijí.
Zlatá puberta?
Zdánlivým pokojem opět zamíchá až dospívání. K telefonům přibudou notebooky, ale hlavně se začne žít na Facebooku a Instagramu (i když mnohdy ilegálně) a rozehrají se cool hry pro dospělé, což určitou skupinu dětí naprosto pohltí a probudí v ní regulérní závislost. Vyučovací hodiny se v jejich pojetí mění v docela solidní absťák nebo hibernaci a přestávka se stává krátkou virtuální nirvánou, která dodá sílu přežít za konce vyučování. Přesto se probouzející hormony (nejdříve u holek) velkou měrou přičiní o to, že se vyvine alespoň nějaká pohybová aktivita, a tak se postává po chodbách, přechází se po nich tam a zpět a hlavně se frajeří, protože je nutné zaujmout a nějak na sebe upozornit.
Dozor na chodbách musí být v neustálém střehu, protože fantazie a rychlost větších dětí je nepopsatelná. Přesto hlavními prohřešky, které musí řešit, se stávají vulgární slova, kterými se bohatě častují kluci i holky bez rozdílu.
Zakážeme dětem používání mobilů?
Ve škole, kde je zakázáno používat technické vymoženosti z jiných, než vyučovacích důvodů, je situace podstatně jiná. Aktivita dětí o přestávkách se několikanásobně zvětší. Pohyb a mluvení se stanou naprosto přirozenými součástmi dětského kolektivu, což sice na jednu stranu přináší řadu třecích ploch, ale v konečném důsledku je to pro třídu a hlavně pro děti to nejlepší. O tom jsou přesvědčeni všichni učitelé. Bohužel, někteří rodiče na to mají jiný názor. Škoda!