Chlapeček nebo holčička?

A je to hlavně proto, že hledáme v miminku nejen krásný nový přírůstek do rodiny, ale i svého kamaráda, komplice. Ženy už se těší, jak budou děvčátkům plést copánky, kupovat panenky a sdílet podobné zájmy. A muži chtějí totéž – někoho, jemuž budou autoritou i přítelem, komu budou kupovat autíčka a mít hlavně důvod si i ve svých letech zahrát fotbal nebo autodráhu, koukat s někým na hokej, protože teď už budou dva, to už je pořádná parta a velký důvod k tomu, aby se nemusel v hlavních utkáních přepínat program.

{loadposition reklamni3}

Sci-fi filmy ukazují potenciální budoucnost, kdy si lidé budou moci při návštěvě svého gynekologa vybrat pohlaví dítěte zcela bez jakýchkoliv morálních zábran. Vypadá to jen jako obchod s naší lidskou budoucností. Protože tím, že nedáme možnost přírodě nebo náhodě, říkejme tomu, jak chceme, aby sama zvolila podle svého, jakou máme jistotu, že náš svět s našimi sobecky vybranými ideálními jedinci bude směřovat správným směrem? Možná jsem jenom skeptik, protože pořád je to pro naši generaci vzdálená hudba budoucnosti. Nicméně jednou to jistě (a možná bohužel) nastane. Hlavním důvodem bude prevence před genetickými vadami nebo dědičnými chorobami. A pak už je jen krůček k tomu – a věda určitě bude toho schopna – rozhodnout o pohlaví a predispozicích narozeného dítěte.

Je známo, že v Číně tahle volba – byť ještě na nevědeckém principu – způsobuje značné komplikace. Touha upřednostnit syny před dcerami způsobila mnoho bolesti a v současné době nadbytek čínských mladých mužů, kteří k sobě nemohou najít potenciální partnerku, ale i z toho důvodu, že ne všechny ženy se hrnou do vdavek v ekonomicky zatížené Číně, kde práce je na prvním místě.

Čína však není jediným národem, kde žen je nedostatek. Obecně demograficky bývá vždy žen o něco více než mužů. Ale paradox Číny je třeba známý i u zuñijského kmene, patřící k domorodým americkým Indiánům. Tady taky z nějakého vědcům neznámého důvodu je žen méně a umí toho patřičně využít. Je zde snadné si najít ženicha a snadné se i rozvést. Manželství končí tak, že žena položí na práh manželovo složené oblečení, které muž, když se večer vrací domů, jen převezme a jde si poplakat k mamince. Je ovšem otázka, jak to tam funguje dneska. Tyhle informace pocházejí z antropologické odborné knihy z roku 1934.

Ale vraťme se zpátky k volbě pohlaví dítěte. Odhlédněme od všech morálních atributů a než volba samotná, spíš bychom mohli kout do naší zvědavosti. Když už je žena těhotná, nelze mluvit o nějaké cílené prioritě, a proto otázky – bude to chlapeček nebo holčička? – jsou naprosto na místě. Jsem zastáncem toho, aby žena měla možnost znát pohlaví ještě před narozením. Vím, že se tomu některé páry brání, ale mě vždy víc potěšilo, když jsem si hladila břicho, že jsem své ještě nenarozené mohla oslovovat již jeho skutečným jménem.

Pomoci nám samozřejmě může ultrazvuk, ale co když miminko není vůbec nakloněno prozradit, co má mezi nožičkami? Pak jsou tu i babské rady – jestliže žena na začátku těhotenství příliš zvrací, bude to holčička. Má-li chuť na slaninu a maso, bude to chlapeček. Kulaté břicho značí děvče, špičaté chlapečka. Holčička bere těhulce na kráse, chlapec přidává. A tak dále. Na základě těchto rad přišly nejedny tetičky, babičky a kamarádky se stoprocentním typem, a jaké pak bylo překvapení, že je vše jinak.

Někdo říká, že díky výměně krve existuje v lidském organismu důležitý násobek sedmi let. Čí věk rodičů je mladší při početí po vydělení sedmičky, takové pohlaví dítěte se narodí.

Čínský lunární kalendář na to jde jinou metodou a v zásadě překvapuje svou propracovaností. Navzdory obavám ze šarlatánství, přesto mi vždycky vyšel. Zajímavé na tom je, že však mí čínští přátelé o něm nemají ani tušení.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz