Matka na uzavřeném hřišti v obchodním domě strkala do své tříleté dcery jako do kusu hadru. Byla to jen překážející loutka, kterou od pohledu svých agresivních očí nenáviděla. Myslela jsem si, že jsem už viděla ledasco, ale takový hněv a vztek v očích jsem spatřila poprvé.
Já říkám, není nad dětský smích. Je prostě léčebně nakažlivý. Podle průzkumu Roberta Provine, profesora psychologie, mezi jehož specializace rovněž patří snaha pochopit lidský smích, naznačuje, že smích je formou komunikace, jednou z prvních, kterou si člověk přisvojil a později rozvinul v řeč.
Ve všem jasno jsem měla, když jsem si při studiu techniky doplňovala studium o obor pedagogiky a psychologie. „Nechápu, proč rodiče s tou výchovou toho tolik nadělají“, usmívala jsem se shovívavě, vida bezradné rodiče, když jsem někde hlídala děti. Naštěstí jsem měla tolik rozumu, abych neudílela nevyžádané rady. Vše se změnilo náhle, při prvním dětském pláči, který zněl naším bytem. Bylo tu dítě, největší radost i starost, největší láska i trápení mého nového rodičovského světa a jednoduché nebylo nic…
Hned na začátku musím přiznat, že se moje kvalifikace pro tento článek blíží téměř nule. Dobře, jsem muž. Ale ženatý jsem nikdy nebyl, a ačkoliv jsem měl to nesmírné štěstí být u dvou domácích porodů, vlastní děti nemám a v mých šestapadesáti už asi nepřijdou. Proto mě veliký ohlas mé přednášky na minulém ročníku „Týdne respektu k porodu“ docela překvapil. A nejen to – byl jsem požádán, tento rok moji účast zopakovat a o tématu mého večera napsat i malý článek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje předložit novelu zákonů týkajících se rodiny a péče o dítě. Mělo by být zavedeno sousedské hlídání - a to dokonce bez omezení ceny. Rodiče na mateřské dovolené budou moci současně se svou ratolestí hlídat dítě např. i sousedům.
Všichni, kdo máte v tuto chvíli miminko v inkubátoru na JIP budete asi souhlasit, že je velmi těžké být děťátku tolik potřebnou oporou. I když velmi chceme mu být na blízku, není to z mnoha důvodů možné tak silně, jak bychom si přáli.
Pamatuji si, jak synovi mé kamarádky byli tři roky, procházeli se po venku a na trávě ležela mrtvá vrána. Kamarádka v hrůze, že by chlapec mohl utrpět šok, se snažila okamžitě odvrátit jeho pozornost přejitím na druhý chodník. Nicméně, klučík si vrány všiml. „Mami, hele, vrána,“ řekl a pokračovali dál.
Vztah k pohybu a sportu si děti budují již odmalička a jedním z prvních vzorů jsou pro ně rodiče. Budete-li vy sama žít aktivně, je mnohem menší pravděpodobnost, že vaše dítě bude lenivé a bude mít problémy s nadváhou. Předávejte proto svým dětem radost z pohybu co nejčastěji a začněte třeba právě teď.
Podle mnoha vědeckých výzkumů děti po rozvodu rodičů prospívají nejlépe právě ve střídavé nebo společné výchově. Střídavá péče funguje ve světě a chce ji i naše veřejnost.
Péče o dítě 
